March 31, 2008

Umřela mi babička. Dnes byl pohřeb. Vybrala jsem hudbu na rozloučenou, držela krátkou řeč, pak absolvovala smuteční oběd s příbuzenstvem. Připadá mi, že k celé téhle události a hlavně k babičce Helence samotné se tak nějak hodí to, že jsem cestou ze svátečního setkání konečně po třičtvrtě roce koupila dvě sady klik ke dveřím, namontovala je, a nakonec u sklenky vína s Magdou vymyslela novou značku plyšových zvířátek a jiných drobností, na kterých hodláme dále postavit naší kreativní tvorbu. Tady je...

My granny had passed away. Today was the funeral. I chose the music for the ceremony, held a short speech, and then seen the relatives as we all went for a meal together. To me, it seems somehow appropriate to the whole event and especially to my grandma Helenka herself that after the lunch, I went and bought two sets of door handles which I've been planning for the past nine months, installed them myself, and then, with a glass of wine and Magda as a companion and copywriter, I came up with a new brand for all the little stuffed animals which are to become the basis of our further creative career. Here it is...

Nádherná jarní neděle zastihla mě i Magdu ve smutném rozpoložení. I když venku bylo teplo a sluníčko, přesto nám oběma bylo jaksi bídně. Protože ale angína zdá se ustupuje, pokusila jsem se s tím alespoň něco udělat skrze poctivý pozdní oběd, respektive časnou večeři. V naší vietnamské zelenině jsem pořídila krásný kousek zářivě oranžové dýně na polévku, v Albertu jsem pak koupila ještě celé kuřátko a nové brambory. Výsledkem byla lahůdková, jemně krémová dýňová polévka s mrkví a smetanou, která se jen jen rozplývá na jazyku, a jako další chod celé kuře pečené na česneku, cibuli, směsi citrónu, medu a tymiánu, doprovázené pečenými bramborami. Náladu nám to sice moc nespravilo, ale aspoň jsme se dobře najedly.

This lovely spring Sunday has caught both me and Magda feeling a bit down. Although outside, it was warm and sunny, we were both sad from the very morning. Because my sore throat seems to be getting better, I decided to try to sort it out with a proper meal. In our Vietnamese corner shop, I found a piece of beautiful, shiny orange pumpkin for soup, to which I added whole chicken and some new potatoes. The result is seen bellow: smooth, creamy, delicate pumpkin soup with carrot and cream which literally melts in your mouth, and, as a second course, whole chicken baked with garlic, onion, lemon, honey and thyme, accompanied with baked new potatoes. Sadly, the meal did not succeed in cheering us up, but at least we had a decent dinner.


March 29, 2008

Dnešní večeře byla důsledkem souhry několika náhod. Jednak jsem si v posledních dnech připomněla severoafrickou kuchyni kuskusem v různých podobách, jednak jsem dostala chuť na cizrnu, a nakonec jsem při pohledu do ledničky zjistila, že v ní není téměř nic, napřiklad ani cokoli, co by se dalo namazat na chleba, a s horečkou po nákupech chodit zrovna nemusím. Na mysl mi proto přišel hummus, který jsem v jisté době dělávala poměrně často. Dokonce se na něj doma našly i veškeré ingredience, tedy samozřejmě cizrna, místo tahini celý sezam, česnek i citrony, a bylo rozhodnuto. V zásobách jsem vydolovala i pár náhodných přídavných ingrediencí, totiž olivy, něco chilli a červenou papriku. Výsledek jsem zkonzumovala se zbytkem zeleného tabboulehu a s černým chlebem. Obvykle jsem hummus dělávala z dvojnásobného množství cizrny, a tak má tentokrát patřičnou sílu; mě to ale nijak nevadilo, a třeba to zafunguje proti angíně...

Today's dinner was a result of coincidence. First, I have stumbled upon some North African cooking lately; second, I longed for the taste of chickpeas, my favourite pulse by far; and third, most importantly, when taking a peek in my fridge, I realised that it is virtually empty, lacking pretty much anything edible, including any random substance spreadable onto a slice of bread. And I admitted to myself that running a fever and running around shopping at the same time would be foolish. This is how I thought of hummus, which I used to make fairly regularly some while ago. Surprisingly, the essential ingredients were all here, too: a can of chickpeas, sesame seeds (to replace tahini), garlic, and lemons. I decided to give it a go and I even managed to fish out some complementary things to throw in, namely olives, a bit of chilli and a bit of paprika. (yes, I did forgot about olive oil, but it didn't matter too much I think). The result was consumed with a little leftover bit of green tabbouleh and a slice of bread. I used to make the batch from a double quantity of chickpeas and this is why it came out a little strong this time. However, I don't mind all that much and maybe, possibly, it could work against the sore throat? ...

March 27, 2008

Takhle to vypadá, když mě skolí angína. Poslední tři dny jsem naprosto nepoužitelná, mám horečky, a jsem schopná konzumovat jenom tekutou stravu. Možná i díky tomu nás ráno opustil mixér, snad nejpoužívanější přístroj téhle domácnosti, takže jsme okamžitě musely opatřit nový. Při prvním použití byl podezřele cítit spáleninou, nakonec ale jablečně-mrkvovo-banánové pyré zvládl. Tak uvidíme, jestli vydrží... A jestli vydržím já.

For the past three days, I've been down with a sore throat. Running a fever, snacking antibiotics, and consuming no solid food. This may have something to do with the fact that our trusty hand blender has left us this morning. Since it holds the honour of being the most commonly used electricity-powered item in this household, it was clear that we had to get a new one without delay. During the first, trial use, it smelt oddly as if something was burning inside, however, it did manage to process the apple-carrot-banana puree in the end. I wonder how long will it last... And how long will I, too.

March 24, 2008

Včera jsme dámskou jízdu obohatily o jednoho Dobroně. Výsledkem byla pitka jaksepatří, byť s poměrně civilizovanou záminkou slušné večeře sestávající ze sushi, hektolitrů premiérového vína (díky, Márinko!) a několika speciálních efektů. Fotky v galerii i beze slov vypovídají o atmosféře večírku, o jeho následcích pak zase svědčí záznam několika výkřiků z dnešního rána. Voilá:
Mag: prasátko je trochu ňam a trochu ťutu.

Já: Magdi, třeba dneska ráno umíš vypadat úplně skvěle.

O ňadrech č. 6: Mag: to je peklo, to je prokletí!

Já (o 3 minuty později): to je strašlivý prokletí!

Po full english breakfast a dvou obrovských pancakes vydržela Magda celou hodinu a padesát šest minut neříct, že má strašnej hlad.
A nakonec Magda všem popřála veselé Veselé.

Potom jsme si dopřály úžasný tvaroh mixovaný s jogurtem, tunou kakaa a třtinovým cukrem. Dělala ho Magda a z fotky jasně vyplývá, kde jsme ho konzumovaly.

Yesterday, our usual girls' night was enhanced with one Dobroň. It resulted in a drinking show as it ought to be, albeit masked with a civilised excuse of decent dinner consisting of sushi and gallons of premiere wine (thanks, Márinko), and also a few special effects. Without words, the photos in the gallery speak volumes about the evening. On the other hand, the morning is well depicted by the following statements I jotted down from our chaotic converstations:

Mag: the piggy is a little yummy and a little "come here to cuddle".

Me: Magdi, this morning for example, you are really good at looking great.

About size F boobs: Mag: That's hell, that's a curse!
Me (three minutes later): It's such a terrible curse!

One full hour and fifty six minutes after a full English breakfast finished with two jumbo sized pancakes topped with maple syrup, Magda managed not to say that she is totally hungry.

In the end, she wished everyone a happy Happy.

After that, Magda treated us both to delicious mixed organic cottage with organic yoghurt, a ton of cocoa, and demerara sugar. The picture clearly shows where this dessert was consumed.

sushi večírek


Dnes začnu záznamem velkolepé středeční žranice u Honánka. Společnou gurmánskou událost pro vybrané hosty jsme plánovali už dlouho, postupně se konkretizovalo i téma na indickou kuchyni, a nakonec i den konání. S čím jsem ale nepočítala byla mimořádná přízeň osudu při přípravách i samotné akci. Recepty jsem vybírala poměrně ambiciózně, plnou polovinu položek na menu jsem se totiž chystala připravit poprvé v životě. Díky blížícím se Velikonocím se mi v úterý podařilo v našem řeznictví natrefit na krásné jehněčí kýty. Koupila jsem rovnou dvě a naložila je na indické jídlo zvané Raan (ve směsi figurovala zakysaná smetana, skořice, mandle, hrozinky a tak dál). Maso jsem pak na dvanáct hodin nechala uležet a druhý den ho plných pět hodin pekla, aby se u Honánka už jen ladila závěrečná kůrčička. Výsledkem byla měkoučká lahůdka, která jen sama odpadávala od kostí. S předkrmem se na nás štěstí usmálo podobně, když jsme v Hypernově narazili na čerstvé lahodné krevetky. Servírovala jsem je v tandoori směsi, uložené v košíčcích z poppadumů. Jako příloha byl jednak grilovaný lilek, dále pak červená čočka a moje oblíbená basmati s kokosovým mlékem. Dezert jsem původně v plánu neměla, ale den před akcí ke mě připutoval recept na grilovaný ananas s karamelovou omáčkou, proto na menu přibyl ještě ten. Spousta původně pozvaných hostí nedorazila, nakonec jsme se ale sešli ve velice příjemné, komorní sestavě asi osmi strávníků. Nakonec snad jen dodám, že protekla i spousta vynikajícího uruguayského vína, Růženka se zamilovala do Piškota, a seznámila jsem se se svojí zbrusu novou, úžasnou švagrovou, Mishtu.

Today's post will begin with a recording of a magnificent Wednesday event at Honánek's place. The joint culinary feast for selected guests has been planned for some time, slowly, a center theme of Indian cuisine emerged, and in the end, we even managed to settle on a date. What I didn't expect was the exceptional gourmet luck we had both during the preparations and during the event itself. I was fairly ambitious in the recipe selection, as I was to make half of the planned items on the menu for the first time in my life. Thanks to the approaching Easter holidays, I ran across some lovely lamb legs in a local butchers'. I bought two of them and marinated them in a mixture of sour cream, almonds, cinnamon, and other spices for a dish called Raan. As I had plenty of time, I set them aside for full 12 hours and then pre-baked them for another five. At Honánek's place, we only had to wait for the final crust to form. As a result, we were rewarded with the tenderest, juiciest meat literally falling off the bones. With the starter, we were similarly lucky, finding totally fresh, unpeeled prawns in the supermarket (see the post bellow). I served them in a tandoori mixture of spices, nested in poppadum baskets. Side dishes included grilled aubergine, red lentils topped with spice fried onion, and my favourite Basmati with coconut milk. Desert wasn't planned at first, however, two days before the dinner, a recipe for grilled pineapple with caramel sauce somehow found its way to me, so I couldn't resist but to add it onto the menu. A number of those originally invited did not make it, however, in the end, a very pleasant, small company of eight people got together. The last thing to add is that litres of excellent red wine from Uruguay were consumed, Růženka fell in love with Piškot, and I finally met my brand new, wonderful sister-in-law, Mishtu.





já a Mishtu / me and Mishtu

March 19, 2008

Dnes přibude jenom krátké shrnutí jednoho dne. K včerejší pozdní (popůlnoční) večeři jsem si narychlo ugrilovala úplně čerstvé krevety s česnekem a troškou olivového oleje (byly vynikající). Přišla jsem k nim při nákupech na dnešní obžerství u Honánka (post na toto téma přijde brzy). Nejdřív jsme těch neuvěřitelně čerstvých a přitom levných zvířátek koupili dvakrát tolik, než je dle receptu potřeba, a potom jsme si ještě od pana prodavače nechali navážit každý čtvrt kila zvlášť. Jak se praví na taxíku AAA, the best decisions are those you enjoy.

Today, I will only add a short overview of one day. Yesterday's very late, after-midnight dinner consisted of fresh shrimp grilled with garlic and a dash of olive oil, and it was a delight. The shrimp came to me while shopping with Honánek in preparation of today's feast (update dedicated to this topic shall arrive soon). At first, we bought twice the amount of these totally fresh, lovely, yet cheap little beasts than indicated in the recipe. Then, the inevitable happened and each of us picked up an extra bag of these for diner. As the headline at AAA taxis says, the best decisions are those you enjoy.



Další foto je zátiší z mého dnešního snídaňově pracovního dopoledne. Místo slušného snídání jsem se při psaní na počítači cpala hroznovým vínem a popíjela výborný zelený čaj, a taky to šlo.

The next picture shows this morning's "breakfast". Instead of sitting down to a proper breakfast, I nibbled some grapes while working, and apparently, I survived.



Vynahradil mi to hned vzápětí oběd, který sestával z toho nejjednoduššího možného salátu z rukoly, rajčat a kozího sýra, doplněného černým žitným chlebem s tímtéž kozím sýrem. Když si tak ten poslední den rekapituluju, docházím k závěru, že mám svůj život fakt ráda.

Right afterwards, I made it up with the simplest lunch possible: the salad was made of rocket, tomato, and goat's cheese, and I ate it with dark rye bread with the same goat's cheese. When looking back at this day, I come to the conclusion that I really like my life.

March 16, 2008

Tak jsem si všimla, že se jaksi odpoutávám od hlavního tématu tohoto blogu, totiž od jídla a pití. Nicméně vzhledem k tomu, že jídlo a pití úzce souvisí s tím, jak si dělat život příjemným, dalo by se říci,že i odtažité příspěvky, co sem poslední dobou přibývají, nejsou tak úplně mimo.

Tedy: dnešní den byl nedělí, tak jak má být. Vzala jsem Růženku na malou cyklovyjížďku, od nás podél Vltavy do Klecan a pak přes Horoměřice, Šárku a Babu zpátky domů. Včera bylo sice krásné jaro, výhoda dnešního zamračeného předjarního dne ale zase spočívala v tom, že jsme až na pár výjimek nepotkaly vůbec nikoho. Já jsem domů dorazila docela unavená, Růžena zato skončila úplně vyřízená. Není divu, je to přece jen spíš městská psí slečna... Nakonec krásného odpočinkového dne dorazili Linda s Filipem na večeři. Měli jsme rukolový salát a lasagne, víc není třeba dodávat. Ač se jednalo spíš o improvizační večeři-večírek, myslím, že se to povedlo moc. Mezi highlights dnešního dne patřil grog u klecanského přívozu a milý pan převozník, strmé stoupání ke kostelíku u Matěje odměněné vyhlídkou na úplně předjarní nebe skrz spleť stromů, Růženka v tisíci podobách, a samozřejmě večeře v příjemné společnosti i takřka zenové stíny naší velikonoční výzdoby poskytnuté laskavě Táňou, totiž Magdinou maminkou. Kéž by podobných nedělí bylo víc...

I have noticed that I've been sidetracking a bit lately; however, taken that food and drink are closely related to all things that make our life pleasurable, I think that even those late additions aren't entirely out of the main focus of this blog.

So: Today was a Sunday as it ought to be. I took Růža for a little ride, from our place along Vltava to Klecany and then back through Horoměřice, Šárka and Baba back home. Although yesterday the weather was extremely nice, today's cloudy sky had one positive effect: apart from a few exceptions, we didn't meet a living soul on our way. I was a bit tired when we got home, while Růža was totally exhausted. No wonder, she is a bit of a town girl, really. To finish this lovely day nicely, I've had Linda and Filip over for a dinner. We had some rocket salad and lasagne. Although the dinner was pretty much improvised, I did enjoy this little party a lot. The highlights of the day include hot punch in Klecany and the talkative ferryman, the steep ascent to the st. Matěj's chapel rewarded with a view of the early spring sky through a mass of tree branches, Růženka and her thousands of faces, and of course, the pleasant dinner with friends. To finish it off, I included an almost Zen-like picture of our Easter decorations, courtesy of Táňa, Magda's mom. I wish there were more such Sundays...






a Růženka:





March 12, 2008

takhle nějak by mohl vypadat dům a studio mých snů. Podobný přístup k rekonstrukci si představuju i v případě staré stodoly na Litoměřicku, samoobsluhy v zapadlé vesnici, skladišti... a tak. / this is how the home and office of my dreams could look. Similar approach could be taken in case of an old barn, shop, repair shop, warehouse...

March 09, 2008

pár drobností: nejprve další ze série domácích zvířátek, tentokrát růžové prasátko jako dárek pro třetí krávu k jejímu filmovému debutu, a pod ním my dvě ten večer, kdy jsme čuníka předávaly. Marianě udělal radost a jeho jediná vada je to, že mu z tlapek, respektive kopýtek, leze rýže. Budeme muset vymyslet nějakou alternativní náplň.

a few little things: first comes another from the series of home-made stuffed animals, this time a pig made for Mariana to celebrate her film debut. Bellow are the two of us the evening when the piggy was officially given to his new owner. Mariana was very pleased with it.



Následují dva gurmánské zážitky. Nejprve zelená brokolicová polévka podávaná v zelené misce na zeleném talíři. Ač nepříliš hustá, přece jemně krémová a ovoněná muškátem. Krom brokolice do ní přišel i pórek a jarní cibulka, přikusovala jsem k ní černý semínkový chléb, který jí dodal potřebnou hutnost. Další v pořadí je tvarohový krém z rozmixovaného tvrdého tvarohu, banánu a skořice. Tvrdý tvaroh mu dodal zajímavou konzistenci a troška medu zase chuť skoro tvarohového Míši. Krém jsem posvačila po dnešní odpolední cyklovyjížďce, na které se ukázalo, že kolo je přesně ten ideální způsob, jak Růženku trochu utahat. Z výletu totiž byla nadšená a já jsem teď na oplátku nadšená z toho, že leží v křesle úplně tuhá a nechá mě pracovat.

Next come two little food highlights. First is a green broccoli soup served in green bowls on green plates (to emphasise the point); although not too thick, it was delicate, creamy and smelled of nutmeg. Apart from the broccoli, it was made of leek and spring onions, and I ate it with dark rye bread to make it a filling meal. Next is a cottage cheese cream made of hard cottage processed with banana and cinnamon. The hard cottage gave it an unusual consistency, and a little spoon of honey made it taste like the Míša ice cream of our childhood. I had it for a snack after today's little bike trip, during which I discovered that bike is the exact way how to wear the dog out at least a bit. She was totally excited while running next to me and I am, in turn, excited that now she snores deeply and lets me work in peace.

pro babičku / for my grandma

se syny; vpravo tatínek, vlevo strýc Petr / with her sons; my dad on the right, uncle Petr on the left


s tátou v Londýnské loni zjara / with my dad sometime last spring


na Dušičky / All Saints Day

March 02, 2008

blízká setkání třetího druhu / close encounters of the third kind

První v pořadí dnes přijde improvizační salát, co jsme před pár dny obědvaly s Lindou. Uplatnil se v něm zbytek rukoly, nějaká sušená rajčata, kapary, a navrchu směs vlašských ořechů a dýňových semínek posypaná parmazánem. Podávala jsem ho v dětských talířích, které jsem si přivezla od rodičů. Fialové a červené kachničky se zlatým lemováním ve mě vyvolávají rozporuplné pocity - stojí totiž kdesi na hranici mezi čínským nevkusem a melancholickou nostalgií po dětství prožitém uprostřed osmdesátých let.

Fist item of today's post is the improvised salad I had for lunch with Linda a couple of days ago. I made it using up some leftover rocket, veg, sundried tomatoes, capers, and topped it with a mix of walnuts and pumpkin seeds sprinkled with a bit of grated parmasan. I served in children's plates I picked up at my parents' place. The purple and red ducks with golden rim evoke a range of mixed feelings in me, standing on a borderline between genuine Chinese kitsch and melancholic nostalgia for a childhood spent in the midst of 1980s.



Zadruhé dva obrázky ze včerejší pozdní snídaně. Pro léčbu kocoviny pořízené u Voka na oslavě Piněcích třicátin jsme se Zrzu použily jednak bio muesli s bílým jogurtem a sušenými meruňkami a švestkami, a jednak klasický kefírový shake s banány. Já ho samozřejmě pila, jak jinak, z kraví skleničky, co mi krávy nadělily k narozeninám. Po snídani si obě zrzky prohlížely knížku, ze které pochází návody na naše nové plyšové kamarády.

Second come two pics from yesterday's late breakfast. To sort out the hangover acquired the night before at Piňa's birthday party, we selected some organic muesli with white yoghurt and dried apricots complemented with my staple banana shake. After breakfast, the two ginger beauties browsed through the book from which come our new soft friends pictured in the previous post.

snídaně pod kraví supervizí / your breakfast is being closely supervised



za Zuzanou doporučuji pozornosti Čerstvě Umytá Okna (já to nebyla) / Notice the Shining Clean Windows behind Zuzana (it wasn't me)



A večer přišla další dámská jízda. Snědly jsme neuvěřitelné množství sushi, ke kterému jsem tentokrát připravila i miso polévku s řasami a tofu, pobavily se u klipů Kelly Family i u ježka, co papá.

Last night came another scheduled girl's party. We consumed extreme amounts of sushi, this time with genuine miso shiro, and apart from drinking, we had fun with Kelly Family clips and with a hedgehog eating (thanks, YouTube).







Zavedení rezidentských parkovacích zón pro Prahu 7 nám pak pro dnešní ráno zajistilo báječnou podívanou. Zatímco jsme snídaly míchaná vajíčka s rakouským špekem, bavily jsme se s Magdou pozorováním odtahové služby, která se nám přímo před okny postarala o vůz nějakého nešťastníka, který evidentně není rezidentem naší městské části.

The introduction of resident parking zones for Prague 7 provided us with this morning's show. While eating eggs fried on speck brought back from my recent trip to Austria, we were entertained watching the vehicle removal service taking care of some poor soul's car parking right in front of our windows. Apparently, the owner wasn't a local resident.