April 28, 2008

Za poslední dva týdny sem nepřibylo vůbec nic, tak to dnes zkusím napravit. Protože mám pořád spoustu práce (zní to jako klišé, ale bohužel je to tak), už nějakou dobu v naší ledničce chybí i ty nejzákladnější potraviny. To, co bude následovat, jsou tudíž naprosto náhodné záchvaty vaření na základě surovin namátkou sesbíraných cestou z práce či importovaných k nám domů nějakou dobrou duší. První foto patří do té druhé kategorie: jedná se o ovocný salát, který připravila Zrzu minulý víkend po jednom neplánovaném, leč o to příjemnějším večírku. Když mi před půlnocí zazvonil telefon a já musela přiznat, že nemám na práci nic lepšího než zírat do monitoru, bylo to jasné, a za chvíli se návštěva dostavila i se sedmičkou vína. Následovalo poklidné, lenivé ráno s již zmíněným ovocným salátem, banánovým shakem a podobnými proprietami.

For the past two weeks, I did not post a single thing, so I will try to set this right. I am incredibly busy, and although it sounds like a cliché, it is true unfortunately. As a result of this, our fridge lacks even the most basic supplies necessary to put together something edible, so the following pics shall feature cooking based on random grocery shopping stops on the way home from work, or stuff imported to our home by some gentle soul. The first pic belongs to the second category: it features a fruit salad prepared last weekend for breakfast by Zuzana who visited me for an unexpected, yet much welcome little party the night before. When my phone rang a little before midnight and I had to admit that yes, I am in fact sitting in front of my computer right now, there really wasn't any other choice. A few minutes later, she arrived armed with a bottle of wine, and we spend the night and the pleasant morning together.



Další obrázek odkazuje na galerii letos prvního skutečně jarního výletu. Minulou neděli po půlnoci jsem posílala mailem poslední překlad nevím kolikátého pracovního víkendu v řadě, a v tu chvíli mi bylo jasné, že pokud další den nestrávím někde v přírodě, pracovní týden prostě nemám šanci přežít. Proto jsem ráno popadla vodítko, psí košík a foťák, a vyrazila na nádraží. Vlakem jsme se svezly do Srbska a udělaly jsme si pěknou procházku přes Koněprusy až do Popovic. Jediná vada na kráse celého výletu bylo příšerné značení KČT, které nás protáhlo značný kus cesty po silnicích, jinak byl ale celý den neobyčejně regenerační. Protože bylo krásně, měla jsem letos poprvé příležitost zdřímnout si na mezi a neklepat se u toho zimou, nebo si užívat miňonkové svačiny s výhledem na vápencový důl. Nakonec jsem úspěšný den zakončila ještě večeří v novém pražském noodle baru, kde mě nicméně průměrné červené kachní curry zdaleka nepotěšilo tak jako zážitky, co mu ten den předcházely.

The following pic links to a gallery from this year's first true spring walk. Last Sunday after midnight, as I was sending the last e-mail containing finished translation of yet another working weekend in a row, It has dawned on me that unless I get out of the city for the whole of the next day, I have no chance of surviving the upcoming work week. I did listen and the morning, I picked up the dog, her leash and muzzle, and my camera, and headed to the railway station. We took a walk from Srbsko through Koněprusy all the way to Popovice, and I must say the day had provided me with some much-needed regeneration. For the first time this year, it was warm enough to take a little nap outside, or to snack on Miňonky with a view of a nearby quarry without feeling cold. To end the day, I set off for a dinner with two friends to Prague's new noodle bar, but the mediocre duck curry did not in the least match the day preceding it.

koneprusy


Následují obrázky grilovaného lilku s římským kmínem a pravým řeckým jogurtem, který nám opatřila Magda. Bylo to rychlé, leč dobré (vzácná kombinace, já vím.) Další je steak z lososa koupený v akci v Tescu na Andělu, kam jsem tak maximálně schopná dojít cestou z práce. Udělala jsem ho jednoduše na drceném pepři s mořskou solí, a jako doprovod k němu přišly brambory pečené s česnekem a čerstvým rozmarýnem. Není nutno dodávat, že jsme obojí konzumovaly kolem jedenácté, to nám ale radost z pořádné večeře nijak nezkazilo.
The following picture features grilled aubergine with genuine Greek yoghurt which Magda somehow managed to supply. It was quick, yet good. (A rare combination, I know.) Follows some salmon steak bought at Tesco's on the way home from work. I grilled it covered in ground pepper and sea salt and accompanied it with some potatoes baked with garlic and fresh rosemary. I shouldn't mention that we ate it around eleven at night (not exactly perfect eating habits here), yet this could not spoil the pleasure of finally eating a decent meal after days of all those half-suppers.



April 14, 2008

A ještě jedno masožroutské zátiší z dnešního večera. Minulý týden jsem se náhodou dostala ke kilu argentinského vysokého roštěnce, a rozhodně jsme s Magdou nemusely příliš přemýšlet, co s ním uděláme. Od začátku bylo jasné, že ho zkonzumujeme v téměř syrovém stavu, pouze lehce zamaskované kůrčičkou. Jediné překvapení spočívalo v tom, zda celé kilo steaků sežereme už první večer, nebo se ovládneme a zbude něco i na další den. Nakonec překvapivě došlo na variantu b), takže se máme na co těšit i zítra.

And another carnivorous still life from today's evening. Last week, I was lucky enough to run across a kilo of argentinean rib eye steak, and we didn't have to think twice about what shall happen with it. From the beginning, it was clear that it shall be devoured pretty much raw, decorated only with a (very) thin outside crust. The only surprise was whether we will consume the full kilo of steaks the first evening, or whether we shall restrain ourselves and keep some for tomorrow. Surprisingly enough, option b) had won, so we still have some of this heavenly treat left for tomorrow.


Jak jsem slíbila, tak činím. V sobotu jsme s tátou a Aničkou vyrazili na oslavu narozenin strýce Jardy Horáka z Černilova. Oslava na sebe vzala podobu tradiční venkovské zabijačky, takže jsem samozřejmě den strávila v kulinářském ráji. Zvířátka mám sice ráda, ale většinu z nich přece jen nejradši na talíři, takže podobná událost pro mě byla vzácným svátkem. V průběhu dne nás čekala jednotlivá klasická zastavení - začínalo se guláškem, pokračovalo ovarem, dál přišly na řadu výpečky, následovaly jitrnice a jelítkový prejt... Prostě oslava cholesterolu v těch nejlahodnějších podobách. Vše se samozřejmě neobešlo bez mezipauz v podobě panáčků slivovice, pivečka, a tak dále, a tak podobně. Na celém dni byla krom příležitosti popovídat si se členy nejširší rodiny při méně oficiální události než je svatba či pohřeb asi nejzajímavější možnost koukat pod ruce dvěma řeznickým mistrům, kteří si s celým prasetem poradili přímo bravurně. Navíc se celá akce konala v krásném prostředí zrekonstruovaného statku kousek od Hradce, takže jsem měla možnost zasnít se trochu nad klasickou roubenou stodolou a stavením. Nejspokojenější ale myslím odcházela Růžena, které se pochopitelně v průběhu celého dne do žaludku přesunula nemalá část zamordovaného prasete.

This is the promised update from yesterday; so, on Saturday, I set off with dad and Anička to celebrate my uncle's birthday. The fest took on the shape of a traditional pig slaughter, so you can imagine I was in culinary heaven for the day. Yes, I do like animals, but most of them are best when sitting on my plate, so this was a rare feast for me and the other carnivores. In the course of the day, each delicacy followed one after another according to the ancient order. First was goulash, boiled pork ensued, followed with baked bits of pork, then came black pudding and sausages... a celebration of unhealthy diet at its tastiest. Obviously, the eating wouldn't be complete without shots of homemade slivovice and jugs of beer... and so on. Apart from the welcome chance to chat with the members of the broad family on a less formal occasion than weddings and funerals are, I most cherished the opportunity to watch the two skilled butchers at work - they mastered the whole pig with brilliance. Besides, the whole event took place in a reconstructed farm complex a little out of Hradec, so I could dream a bit in a wonderfully reconstructed old barn. However, the happiest one of all was Růžena, I suspect: as was to be expected, an extensive portion of the poor slaughtered animal had somehow found its way into her stomach in the course of the day.

zabijačka-jídlo


zabijačka-rodina

April 13, 2008

po včerejším neuvěřitelně archetypálním kulinářském zážitku (více zítra) mě dnes doma očekával vynikající dezert z úplně jiného soudku. Magda nám připravila kombinaci pravého francouzského créme fraiche, který k nám jaksi doputoval, s malinovo-brusinkovou omáčkou v bio kvalitě, a to v estetickém, proužkovaném podání. Co dodat více? Myslíme, že se to povedlo moc...

After yesterday's incredibly archetypal culinary event (more details to come), I came home to find an extraordinary dessert of an entirely different heritage awaiting me. Magda prepared a combination of true French créme fraiche (which has somehow found its way to us) with raspberry-cranberry organic sauce, all in impressive, stripy form. What else to say? Povedlo se to moc...

April 10, 2008

Předevčírem večer jsem zjistila, že lednička až na pár zbytků zeleniny zeje prázdnotou, a přitom jsem měla chuť na nějakou uklidňující, jednoduchou, teplou večeři. Vzpomněla jsem si přitom na nedávné setkání s kuskusem a usoudila jsem, že nastal čas vyzkoušet zbrusu nový postup jeho přípravy. Lednička vydala pár mrkví, brambor, kapustu a cibuli, takže jsem vše jmenované nakrájela na kusy, osmahla na troše oleje přihodila něco červené čočky na zahuštění, a před dušením okořenila náhodným výběrem koření - konkrétně červenou paprikou, skořicí, garam masalou, troškou zázvoru, česnekem, a pravděpodobně i něčím dalším. Nad směs dušenou v hrnci jsem poté umístila kovový cedník se suchým kuskusem, promnutým jenom s hrudkou másla. Celý vynález jsem utěsnila staniolem a nechala na mírném ohni dělat skoro hodinu. Výsledek mě upřímně překvapil: zeleninová směs byla výborná, ale hlavním překvapením byl nadýchaný, voňavý kuskus jemně ochucený párou z vařené zeleniny. Není nad know-how opravdových mistrů, které člověk může přenést i do vlastní kuchyně.

Two nights ago I discovered that my fridge is empty, with the exception of a few leftover bits of veg. All the same, I did feel like having some simple, warming meal to cheer me up, and I remembered my recent encounter with couscous. Thus, I decided this was the day to try an entirely new way of its preparation. I took the few carrots, potatoes, some savoy cabbage and onion, chopped it, and adding red lentils to thicken the casserole, I spiced it with a rather random selection of spices: namely paprika, cinnamon, garam masala, a bit of ginger, garlic, and probably something else, too. Cooking the veg in a large casserole, I placed a sieve over the top and filled it with dry couscous, just rubbed with a little butter. I sealed the whole thing with foil and steamed it for about an hour, and the result was a genuine surprise to me: not only was the veg mixture quite lovely, the couscous came out excellent - fluff, delicately scented and flavoured with the spiced steam. Sometimes one needs to rely on the know-how of true masters, and transfer it into one's own kitchen.

April 06, 2008

Včera dorazili Lukáš s Verunkou na další sushi večírek. Valnou část večera jsme tedy opět strávili s youtube, červeným tramínem, a spoustou japonského občerstvení. Tentokrát jsem jako první chod zimprovizovala i jakousi polévku na japonský způsob, ve které hrály roli houby, hovězí, nudle, kapusta a bílá ředkev, vše ve vývaru z kombinace miso a klasického kuřecího bujónu. Ač nešlo o žádný konkrétní recept, přesto se to povedlo. Sushi byla nakonec taková spousta, že ho Verunka s Lukášem dostali i domů, a dokonce se dostalo i na Růženu. Ráno se mi zdálo, že jí z toho sushi přes noc vyrostly uši...

Yesterday, Lukáš and Verunka arrived for yet another sushi party. Again, we spent most of the evening in the company of youtube, white wine, and tons of Japanese delicacies. As a starter, I improvised a Japanese-like soup which featured mushrooms, beef, noodles, savoy cabbage and mooli, all in a combination of miso and classic chicken broth. Although it may not have been too authentic, it tasted well. As we couldn't finish all that sushi on our own, Lukáš and Verunka got some to take home, and Růžena got a piece to try as well. In the morning, it seemed to me as if her ears had grown overnight; could this possibly have to do with the sushi she was given??? cod knows...



večírek, opět