September 14, 2007

update: here is a gallery of more shots of the dishes mentioned below:
tady je galerie více fotografií níže popsaných dobrot:

několik kulinářských zastavení


poslední dobou jsem se zase flákala, takže obrázky nepřibývaly. Dobroty ale ano, takže popořadě: / lately I've been lazy and didn't posted much. However, this does not mean that I did not cook, so here we go:

dva linecké koláče, jeden mřížkový a jeden laskonkový, aneb rodinné stříbro. Vyrobené zejména za účelem spotřebování domácí jahodové a višňové zavařeniny, která by se o Vánocích dočkala třetích narozenin. (Proti pokladům typu angreštového rybízu z roku 1983, které se daly ještě před nedávnem objevit u rodičů ve spíži, to samozřejmě nic není. Já ale spíž nevlastním a proto musí marmelády mizet trochu rychlejším tempem.)

Two linzen pies, both our family silver. Made specifically to get rid of the homemade strawberry and morello cherry jams which would celebrate their 3rd birthday this Christmas. (I admit that this is nothing compared to the gems found in my parents' pantry, such as the (edible) gooseberry preserve dated 1983 which were to be found there only recently. My flat does not feature a pantry though, so jams must disappear rather quickly to make room for, you guessed it, more jam. The indefinite cycle of life...)




dvě barevně sladěné dobroty z různých koutů světa, jednak italská zapečená parmigiana s lilkem a grilovanými paprikami, a dále klasické chilli con carne s tortillami, opět lehce zapečené v troubě. Obě jsou ideální řešení pro situace, kdy člověk z vaření jedné večeře chce profitovat i v následujících dnech.

Two delicacies matching in colour but not the country of origin. One was Italian aubergine parmigiana with grilled peppers, the second classic Mexican Chilli con Carne with tortilla chips, lightly baked in the oven. Perfect solution for those times when you want to benefit from one day's cooking also in the following days.




následovala exotika těžšího kalibru, totiž první pokus o japonské sushi. Výsledek mě příjemně překvapil, nejen, že to bylo fotogenické, bylo to i dobré, a kupodivu toho byla spousta. Přišli totiž i Piňa s Bácou, a poslední kousky jsme konzumovali již v pozdním večeru. Přece to nepředhodíme psům...

Much more serious exotic cooking ensued. My first attempt at Japanese sushi came out surprisingly well. Not only was it photogenic, which is a default in sushi, it was even tasty, and, most surprisingly, very filling. Pina and Baca came over and we nibbled at the last pieces late into the night, refusing to throw them to the dogs...



následovalo tradiční luxusní zpestření všedního dne v podobě grilovaného lososa se šťouchanými bramborami na čerstvých bylinkách, a vystřídala ho pro změnu prozaická kulajda, která nám vydržena na celý týden. (Produkt nutnosti uvolnit mrazák od balíků mražených hub, co mi nosí kamarádi. Letos fakt rostou.) Nakonec přijde obrázek nakládaných oliv. Do těch může přijít téměř cokoli, co člověka napadne. Moje variace tentokrát spočívala ve fetě, sezamu, a hromadě čerstvé bazalky a česneku na černých olivách, a slunečnicových semíncích, česneku, opět bazalce a troše červené papriky. Hlavní je zalít směs dobrým olivovým olejem a nechat uležet. Na Filipových narozeninách s racletem a vynikajícími zážitky z Lindiny kuchyně měly olivy docela úspěch.

Traditional luxury ensued in the form of grilled salmon steaks with mashed potatoes on fresh herbs, followed by creamy mushroom soup which we ate for the whole of the following week. (A result of the necessity to make some room in our freezer, as friends keep supplying me with delicious wild mushrooms. This year is a good one.) The third picture is of home-marinated olives. You may throw in pretty much anything you find; this time, the black ones were with feta cheese, sesame seeds and plenty of fresh garlic and basil, the green ones had sunflower seeds, bit of paprika and, again, fresh basil and garlic. The most important thing is to add some good quality olive oil and leave it standing for at least overnight.