April 28, 2008

Za poslední dva týdny sem nepřibylo vůbec nic, tak to dnes zkusím napravit. Protože mám pořád spoustu práce (zní to jako klišé, ale bohužel je to tak), už nějakou dobu v naší ledničce chybí i ty nejzákladnější potraviny. To, co bude následovat, jsou tudíž naprosto náhodné záchvaty vaření na základě surovin namátkou sesbíraných cestou z práce či importovaných k nám domů nějakou dobrou duší. První foto patří do té druhé kategorie: jedná se o ovocný salát, který připravila Zrzu minulý víkend po jednom neplánovaném, leč o to příjemnějším večírku. Když mi před půlnocí zazvonil telefon a já musela přiznat, že nemám na práci nic lepšího než zírat do monitoru, bylo to jasné, a za chvíli se návštěva dostavila i se sedmičkou vína. Následovalo poklidné, lenivé ráno s již zmíněným ovocným salátem, banánovým shakem a podobnými proprietami.

For the past two weeks, I did not post a single thing, so I will try to set this right. I am incredibly busy, and although it sounds like a cliché, it is true unfortunately. As a result of this, our fridge lacks even the most basic supplies necessary to put together something edible, so the following pics shall feature cooking based on random grocery shopping stops on the way home from work, or stuff imported to our home by some gentle soul. The first pic belongs to the second category: it features a fruit salad prepared last weekend for breakfast by Zuzana who visited me for an unexpected, yet much welcome little party the night before. When my phone rang a little before midnight and I had to admit that yes, I am in fact sitting in front of my computer right now, there really wasn't any other choice. A few minutes later, she arrived armed with a bottle of wine, and we spend the night and the pleasant morning together.



Další obrázek odkazuje na galerii letos prvního skutečně jarního výletu. Minulou neděli po půlnoci jsem posílala mailem poslední překlad nevím kolikátého pracovního víkendu v řadě, a v tu chvíli mi bylo jasné, že pokud další den nestrávím někde v přírodě, pracovní týden prostě nemám šanci přežít. Proto jsem ráno popadla vodítko, psí košík a foťák, a vyrazila na nádraží. Vlakem jsme se svezly do Srbska a udělaly jsme si pěknou procházku přes Koněprusy až do Popovic. Jediná vada na kráse celého výletu bylo příšerné značení KČT, které nás protáhlo značný kus cesty po silnicích, jinak byl ale celý den neobyčejně regenerační. Protože bylo krásně, měla jsem letos poprvé příležitost zdřímnout si na mezi a neklepat se u toho zimou, nebo si užívat miňonkové svačiny s výhledem na vápencový důl. Nakonec jsem úspěšný den zakončila ještě večeří v novém pražském noodle baru, kde mě nicméně průměrné červené kachní curry zdaleka nepotěšilo tak jako zážitky, co mu ten den předcházely.

The following pic links to a gallery from this year's first true spring walk. Last Sunday after midnight, as I was sending the last e-mail containing finished translation of yet another working weekend in a row, It has dawned on me that unless I get out of the city for the whole of the next day, I have no chance of surviving the upcoming work week. I did listen and the morning, I picked up the dog, her leash and muzzle, and my camera, and headed to the railway station. We took a walk from Srbsko through Koněprusy all the way to Popovice, and I must say the day had provided me with some much-needed regeneration. For the first time this year, it was warm enough to take a little nap outside, or to snack on Miňonky with a view of a nearby quarry without feeling cold. To end the day, I set off for a dinner with two friends to Prague's new noodle bar, but the mediocre duck curry did not in the least match the day preceding it.

koneprusy


Následují obrázky grilovaného lilku s římským kmínem a pravým řeckým jogurtem, který nám opatřila Magda. Bylo to rychlé, leč dobré (vzácná kombinace, já vím.) Další je steak z lososa koupený v akci v Tescu na Andělu, kam jsem tak maximálně schopná dojít cestou z práce. Udělala jsem ho jednoduše na drceném pepři s mořskou solí, a jako doprovod k němu přišly brambory pečené s česnekem a čerstvým rozmarýnem. Není nutno dodávat, že jsme obojí konzumovaly kolem jedenácté, to nám ale radost z pořádné večeře nijak nezkazilo.
The following picture features grilled aubergine with genuine Greek yoghurt which Magda somehow managed to supply. It was quick, yet good. (A rare combination, I know.) Follows some salmon steak bought at Tesco's on the way home from work. I grilled it covered in ground pepper and sea salt and accompanied it with some potatoes baked with garlic and fresh rosemary. I shouldn't mention that we ate it around eleven at night (not exactly perfect eating habits here), yet this could not spoil the pleasure of finally eating a decent meal after days of all those half-suppers.