May 10, 2008

Takhle vypadá příjemnější varianta mého pracovního dne, totiž ta, kdy trávím den doma, u svého vlastního počítače. K snídani jsem dnes měla hrušky, čokoládové bio muesli a bílý jogurt, k obědu výbornou provensálskou rajskou polévku (díky, Magdo!), a k večeři křupavou kachnu z místního čínského bistra, kam jsem si pro ní došla téměř v pyžamu. Nebudu zdůrazňovat, že přesně tam, kde jsou obrázky vyfocené, jsem je i konzumovala. Ano, v pozadí je můj počítač, u kterého jsem strávila CELÝ den. A ne, skutečně jsem si tu čínskou prasárnu ani nedala na talíř. Už to ale nebude dlouho trvat, dodělám jeden překlad a tohle šílené hektické období bude za mnou. Tedy, aspoň doufám...

This is the more pleasant version of my work day, that is, the one when I spend the day at home, working at my own computer. Today, I had a breakfast of pears, chocolate muesli and white yoghurt. Lunch was represented by tasty Provencale tomato soup (thanks, Magda!), and for dinner, I picked up some crisp roasted duck at the Chinese bistro next door, not even bothering to change from my pajamas. I should not stress here that yes, I took the pics at the very spot where I consumed the food. And yes, that thing in the background is my computer, at which I spent the WHOLE day. And no, I did not even bother to transfer that Chinese junk food onto a proper plate. This, however, cannot last for too much longer: I shall finish this one translation and the hectic period of my life will be over. Or, at least I hope so...



Dnešní příspěvek bude oslavou jara v jeho nejrůznějších podobách. První dvě fotky pocházejí, jak jinak, ze Stromovky. Ranní vycházka s Růženou je nejoblíbenější (a v poslední době vlastně jedinou snesitelnou) částí celého mého dne. V parku se všechno probouzí, den je čerstvý, nikde ani živáčka, a člověk má spoustu prostoru vystřízlivět z ranní kocoviny, nadýchat se trochy čerstvého vzduchu, protáhnout si nohy a uspořádat myšlenky. Do práce se pak vyráží o dost příjemněji, než když den začíná až kafem bryndaným po klávesnici a zataženými žaluziemi, aby mu slunce za zády nesvítilo přímo do monitoru.
Další dvě fotky vzdávají hold tomuto ročnímu období trochu patřičněji pro téma tohoto blogu. Magda je manželka ze všech nejlepší: opatřila nám totiž úplně čerstvý, křupavý a prostě dokonalý chřest, který zapekla v medovo-limetkové marinádě s parmazánem. Byla to dobrota k neuvěření, a mě se na ní líbilo i to, že jsem přišla k hotovému, včetně nalité sklenice vynikajícího Tramínu.

Today's post will celebrate the spring in a variety of its shapes. First two pics were taken in Stromovka (where else could that be, right?). The morning walk with Růženka is the favourite part of my day, and lately it tends to be the only bearable one. The park is still half asleep, day at its freshest, not a living soul in sight. One has plenty of space to sober up and shake off the inevitable hangover, get a breath of fresh air, stretch one's legs a litlle bit, and sort thoughts out into a working order. Much more pleasant than starting the day by arriving at work, spilling coffee into one's keyboard and shutting the window shutters so that the sun doesn't prevent one to get any work done whatsoever.
Second two pics are a tribute to spring much more appropriate to the main theme of tis blog. Magda is the best wife of all: she provided us with some totally fresh, crisp, and simply perfect asparagus, which she marinated in lime juice, herbs and honey and baked it in the oven. It was unbelievably tasty and the reason I liked so much was also that I didn't have to move a finger to get this fabulous dinner. When I arrived to the scene, even my glass was already filled with excellent white Tramín wine.




Návštěva v noodle baru mě naladila k jedné z osvědčených rychlých variací na příjemnou večeři, která v ledničce v pohodě vydrží i pár dnů a po příchodu z práce potěší víc než chleba s máslem. Červené thajské curry jsem tentokrát neošidila ani v nejmenším. Přišla do něj možná nečekaná, ale dobrá kombinace kousku vepřového se čtverečky sépie. V mrazáku jsem pak našla potřebné čerstvé ingredience, totiž chillies, citrónovou trávu i koriandr, doplnila zázvorem a limetkovou kůrou, a chutnalo mi víc, než to z noodle baru. První, zde vyobrazenou porci jsem zkonzumovala neortodoxně, totiž s indickým naanem, který jsem našla také v mrazáku. K dalším už byla jasmínová rýže.

The visit to Prague noodle bar has inspired me to make one of the quick suppers which last in the fridge for a couple of days and please one's tired soul better than a piece of bread with cheese, when returning from work only means sitting down to more work. This red curry was made as it ought to be: based on an unusual combination of squid and pork, it contained all the fresh ingredients it needed, as these were all found in my freezer. It had it all: lemon grass, chillies, coriander, ginger and grated lime zest. I must say I preferred it to the one served in noodle bar, even though the first serving was accompanied a bit unusually, that is, by Indian naan (also found in the freezer). The following servings went with traditional jasmine-scented rice.