April 14, 2008

A ještě jedno masožroutské zátiší z dnešního večera. Minulý týden jsem se náhodou dostala ke kilu argentinského vysokého roštěnce, a rozhodně jsme s Magdou nemusely příliš přemýšlet, co s ním uděláme. Od začátku bylo jasné, že ho zkonzumujeme v téměř syrovém stavu, pouze lehce zamaskované kůrčičkou. Jediné překvapení spočívalo v tom, zda celé kilo steaků sežereme už první večer, nebo se ovládneme a zbude něco i na další den. Nakonec překvapivě došlo na variantu b), takže se máme na co těšit i zítra.

And another carnivorous still life from today's evening. Last week, I was lucky enough to run across a kilo of argentinean rib eye steak, and we didn't have to think twice about what shall happen with it. From the beginning, it was clear that it shall be devoured pretty much raw, decorated only with a (very) thin outside crust. The only surprise was whether we will consume the full kilo of steaks the first evening, or whether we shall restrain ourselves and keep some for tomorrow. Surprisingly enough, option b) had won, so we still have some of this heavenly treat left for tomorrow.


Jak jsem slíbila, tak činím. V sobotu jsme s tátou a Aničkou vyrazili na oslavu narozenin strýce Jardy Horáka z Černilova. Oslava na sebe vzala podobu tradiční venkovské zabijačky, takže jsem samozřejmě den strávila v kulinářském ráji. Zvířátka mám sice ráda, ale většinu z nich přece jen nejradši na talíři, takže podobná událost pro mě byla vzácným svátkem. V průběhu dne nás čekala jednotlivá klasická zastavení - začínalo se guláškem, pokračovalo ovarem, dál přišly na řadu výpečky, následovaly jitrnice a jelítkový prejt... Prostě oslava cholesterolu v těch nejlahodnějších podobách. Vše se samozřejmě neobešlo bez mezipauz v podobě panáčků slivovice, pivečka, a tak dále, a tak podobně. Na celém dni byla krom příležitosti popovídat si se členy nejširší rodiny při méně oficiální události než je svatba či pohřeb asi nejzajímavější možnost koukat pod ruce dvěma řeznickým mistrům, kteří si s celým prasetem poradili přímo bravurně. Navíc se celá akce konala v krásném prostředí zrekonstruovaného statku kousek od Hradce, takže jsem měla možnost zasnít se trochu nad klasickou roubenou stodolou a stavením. Nejspokojenější ale myslím odcházela Růžena, které se pochopitelně v průběhu celého dne do žaludku přesunula nemalá část zamordovaného prasete.

This is the promised update from yesterday; so, on Saturday, I set off with dad and Anička to celebrate my uncle's birthday. The fest took on the shape of a traditional pig slaughter, so you can imagine I was in culinary heaven for the day. Yes, I do like animals, but most of them are best when sitting on my plate, so this was a rare feast for me and the other carnivores. In the course of the day, each delicacy followed one after another according to the ancient order. First was goulash, boiled pork ensued, followed with baked bits of pork, then came black pudding and sausages... a celebration of unhealthy diet at its tastiest. Obviously, the eating wouldn't be complete without shots of homemade slivovice and jugs of beer... and so on. Apart from the welcome chance to chat with the members of the broad family on a less formal occasion than weddings and funerals are, I most cherished the opportunity to watch the two skilled butchers at work - they mastered the whole pig with brilliance. Besides, the whole event took place in a reconstructed farm complex a little out of Hradec, so I could dream a bit in a wonderfully reconstructed old barn. However, the happiest one of all was Růžena, I suspect: as was to be expected, an extensive portion of the poor slaughtered animal had somehow found its way into her stomach in the course of the day.

zabijačka-jídlo


zabijačka-rodina