Jak jsem slíbila, tak činím. V sobotu jsme s tátou a Aničkou vyrazili na oslavu narozenin strýce Jardy Horáka z Černilova. Oslava na sebe vzala podobu tradiční venkovské zabijačky, takže jsem samozřejmě den strávila v kulinářském ráji. Zvířátka mám sice ráda, ale většinu z nich přece jen nejradši na talíři, takže podobná událost pro mě byla vzácným svátkem. V průběhu dne nás čekala jednotlivá klasická zastavení - začínalo se guláškem, pokračovalo ovarem, dál přišly na řadu výpečky, následovaly jitrnice a jelítkový prejt... Prostě oslava cholesterolu v těch nejlahodnějších podobách. Vše se samozřejmě neobešlo bez mezipauz v podobě panáčků slivovice, pivečka, a tak dále, a tak podobně. Na celém dni byla krom příležitosti popovídat si se členy nejširší rodiny při méně oficiální události než je svatba či pohřeb asi nejzajímavější možnost koukat pod ruce dvěma řeznickým mistrům, kteří si s celým prasetem poradili přímo bravurně. Navíc se celá akce konala v krásném prostředí zrekonstruovaného statku kousek od Hradce, takže jsem měla možnost zasnít se trochu nad klasickou roubenou stodolou a stavením. Nejspokojenější ale myslím odcházela Růžena, které se pochopitelně v průběhu celého dne do žaludku přesunula nemalá část zamordovaného prasete.

This is the promised update from yesterday; so, on Saturday, I set off with dad and Anička to celebrate my uncle's birthday. The fest took on the shape of a traditional pig slaughter, so you can imagine I was in culinary heaven for the day. Yes, I do like animals, but most of them are best when sitting on my plate, so this was a rare feast for me and the other carnivores. In the course of the day, each delicacy followed one after another according to the ancient order. First was goulash, boiled pork ensued, followed with baked bits of pork, then came black pudding and sausages... a celebration of unhealthy diet at its tastiest. Obviously, the eating wouldn't be complete without shots of homemade slivovice and jugs of beer... and so on. Apart from the welcome chance to chat with the members of the broad family on a less formal occasion than weddings and funerals are, I most cherished the opportunity to watch the two skilled butchers at work - they mastered the whole pig with brilliance. Besides, the whole event took place in a reconstructed farm complex a little out of Hradec, so I could dream a bit in a wonderfully reconstructed old barn. However, the happiest one of all was Růžena, I suspect: as was to be expected, an extensive portion of the poor slaughtered animal had somehow found its way into her stomach in the course of the day.

zabijačka-jídlo

zabijačka-rodina

po včerejším neuvěřitelně archetypálním kulinářském zážitku (více zítra) mě dnes doma očekával vynikající dezert z úplně jiného soudku. Magda nám připravila kombinaci pravého francouzského créme fraiche, který k nám jaksi doputoval, s malinovo-brusinkovou omáčkou v bio kvalitě, a to v estetickém, proužkovaném podání. Co dodat více? Myslíme, že se to povedlo moc...

After yesterday's incredibly archetypal culinary event (more details to come), I came home to find an extraordinary dessert of an entirely different heritage awaiting me. Magda prepared a combination of true French créme fraiche (which has somehow found its way to us) with raspberry-cranberry organic sauce, all in impressive, stripy form. What else to say? Povedlo se to moc...

Předevčírem večer jsem zjistila, že lednička až na pár zbytků zeleniny zeje prázdnotou, a přitom jsem měla chuť na nějakou uklidňující, jednoduchou, teplou večeři. Vzpomněla jsem si přitom na nedávné setkání s kuskusem a usoudila jsem, že nastal čas vyzkoušet zbrusu nový postup jeho přípravy. Lednička vydala pár mrkví, brambor, kapustu a cibuli, takže jsem vše jmenované nakrájela na kusy, osmahla na troše oleje přihodila něco červené čočky na zahuštění, a před dušením okořenila náhodným výběrem koření - konkrétně červenou paprikou, skořicí, garam masalou, troškou zázvoru, česnekem, a pravděpodobně i něčím dalším. Nad směs dušenou v hrnci jsem poté umístila kovový cedník se suchým kuskusem, promnutým jenom s hrudkou másla. Celý vynález jsem utěsnila staniolem a nechala na mírném ohni dělat skoro hodinu. Výsledek mě upřímně překvapil: zeleninová směs byla výborná, ale hlavním překvapením byl nadýchaný, voňavý kuskus jemně ochucený párou z vařené zeleniny. Není nad know-how opravdových mistrů, které člověk může přenést i do vlastní kuchyně.

Two nights ago I discovered that my fridge is empty, with the exception of a few leftover bits of veg. All the same, I did feel like having some simple, warming meal to cheer me up, and I remembered my recent encounter with couscous. Thus, I decided this was the day to try an entirely new way of its preparation. I took the few carrots, potatoes, some savoy cabbage and onion, chopped it, and adding red lentils to thicken the casserole, I spiced it with a rather random selection of spices: namely paprika, cinnamon, garam masala, a bit of ginger, garlic, and probably something else, too. Cooking the veg in a large casserole, I placed a sieve over the top and filled it with dry couscous, just rubbed with a little butter. I sealed the whole thing with foil and steamed it for about an hour, and the result was a genuine surprise to me: not only was the veg mixture quite lovely, the couscous came out excellent - fluff, delicately scented and flavoured with the spiced steam. Sometimes one needs to rely on the know-how of true masters, and transfer it into one's own kitchen.

Včera dorazili Lukáš s Verunkou na další sushi večírek. Valnou část večera jsme tedy opět strávili s youtube, červeným tramínem, a spoustou japonského občerstvení. Tentokrát jsem jako první chod zimprovizovala i jakousi polévku na japonský způsob, ve které hrály roli houby, hovězí, nudle, kapusta a bílá ředkev, vše ve vývaru z kombinace miso a klasického kuřecího bujónu. Ač nešlo o žádný konkrétní recept, přesto se to povedlo. Sushi byla nakonec taková spousta, že ho Verunka s Lukášem dostali i domů, a dokonce se dostalo i na Růženu. Ráno se mi zdálo, že jí z toho sushi přes noc vyrostly uši...

Yesterday, Lukáš and Verunka arrived for yet another sushi party. Again, we spent most of the evening in the company of youtube, white wine, and tons of Japanese delicacies. As a starter, I improvised a Japanese-like soup which featured mushrooms, beef, noodles, savoy cabbage and mooli, all in a combination of miso and classic chicken broth. Although it may not have been too authentic, it tasted well. As we couldn't finish all that sushi on our own, Lukáš and Verunka got some to take home, and Růžena got a piece to try as well. In the morning, it seemed to me as if her ears had grown overnight; could this possibly have to do with the sushi she was given??? cod knows...

večírek, opět

Umřela mi babička. Dnes byl pohřeb. Vybrala jsem hudbu na rozloučenou, držela krátkou řeč, pak absolvovala smuteční oběd s příbuzenstvem. Připadá mi, že k celé téhle události a hlavně k babičce Helence samotné se tak nějak hodí to, že jsem cestou ze svátečního setkání konečně po třičtvrtě roce koupila dvě sady klik ke dveřím, namontovala je, a nakonec u sklenky vína s Magdou vymyslela novou značku plyšových zvířátek a jiných drobností, na kterých hodláme dále postavit naší kreativní tvorbu. Tady je...

My granny had passed away. Today was the funeral. I chose the music for the ceremony, held a short speech, and then seen the relatives as we all went for a meal together. To me, it seems somehow appropriate to the whole event and especially to my grandma Helenka herself that after the lunch, I went and bought two sets of door handles which I've been planning for the past nine months, installed them myself, and then, with a glass of wine and Magda as a companion and copywriter, I came up with a new brand for all the little stuffed animals which are to become the basis of our further creative career. Here it is...

Nádherná jarní neděle zastihla mě i Magdu ve smutném rozpoložení. I když venku bylo teplo a sluníčko, přesto nám oběma bylo jaksi bídně. Protože ale angína zdá se ustupuje, pokusila jsem se s tím alespoň něco udělat skrze poctivý pozdní oběd, respektive časnou večeři. V naší vietnamské zelenině jsem pořídila krásný kousek zářivě oranžové dýně na polévku, v Albertu jsem pak koupila ještě celé kuřátko a nové brambory. Výsledkem byla lahůdková, jemně krémová dýňová polévka s mrkví a smetanou, která se jen jen rozplývá na jazyku, a jako další chod celé kuře pečené na česneku, cibuli, směsi citrónu, medu a tymiánu, doprovázené pečenými bramborami. Náladu nám to sice moc nespravilo, ale aspoň jsme se dobře najedly.

This lovely spring Sunday has caught both me and Magda feeling a bit down. Although outside, it was warm and sunny, we were both sad from the very morning. Because my sore throat seems to be getting better, I decided to try to sort it out with a proper meal. In our Vietnamese corner shop, I found a piece of beautiful, shiny orange pumpkin for soup, to which I added whole chicken and some new potatoes. The result is seen bellow: smooth, creamy, delicate pumpkin soup with carrot and cream which literally melts in your mouth, and, as a second course, whole chicken baked with garlic, onion, lemon, honey and thyme, accompanied with baked new potatoes. Sadly, the meal did not succeed in cheering us up, but at least we had a decent dinner.

Dnešní večeře byla důsledkem souhry několika náhod. Jednak jsem si v posledních dnech připomněla severoafrickou kuchyni kuskusem v různých podobách, jednak jsem dostala chuť na cizrnu, a nakonec jsem při pohledu do ledničky zjistila, že v ní není téměř nic, napřiklad ani cokoli, co by se dalo namazat na chleba, a s horečkou po nákupech chodit zrovna nemusím. Na mysl mi proto přišel hummus, který jsem v jisté době dělávala poměrně často. Dokonce se na něj doma našly i veškeré ingredience, tedy samozřejmě cizrna, místo tahini celý sezam, česnek i citrony, a bylo rozhodnuto. V zásobách jsem vydolovala i pár náhodných přídavných ingrediencí, totiž olivy, něco chilli a červenou papriku. Výsledek jsem zkonzumovala se zbytkem zeleného tabboulehu a s černým chlebem. Obvykle jsem hummus dělávala z dvojnásobného množství cizrny, a tak má tentokrát patřičnou sílu; mě to ale nijak nevadilo, a třeba to zafunguje proti angíně...

Today's dinner was a result of coincidence. First, I have stumbled upon some North African cooking lately; second, I longed for the taste of chickpeas, my favourite pulse by far; and third, most importantly, when taking a peek in my fridge, I realised that it is virtually empty, lacking pretty much anything edible, including any random substance spreadable onto a slice of bread. And I admitted to myself that running a fever and running around shopping at the same time would be foolish. This is how I thought of hummus, which I used to make fairly regularly some while ago. Surprisingly, the essential ingredients were all here, too: a can of chickpeas, sesame seeds (to replace tahini), garlic, and lemons. I decided to give it a go and I even managed to fish out some complementary things to throw in, namely olives, a bit of chilli and a bit of paprika. (yes, I did forgot about olive oil, but it didn't matter too much I think). The result was consumed with a little leftover bit of green tabbouleh and a slice of bread. I used to make the batch from a double quantity of chickpeas and this is why it came out a little strong this time. However, I don't mind all that much and maybe, possibly, it could work against the sore throat? ...

Takhle to vypadá, když mě skolí angína. Poslední tři dny jsem naprosto nepoužitelná, mám horečky, a jsem schopná konzumovat jenom tekutou stravu. Možná i díky tomu nás ráno opustil mixér, snad nejpoužívanější přístroj téhle domácnosti, takže jsme okamžitě musely opatřit nový. Při prvním použití byl podezřele cítit spáleninou, nakonec ale jablečně-mrkvovo-banánové pyré zvládl. Tak uvidíme, jestli vydrží... A jestli vydržím já.

For the past three days, I've been down with a sore throat. Running a fever, snacking antibiotics, and consuming no solid food. This may have something to do with the fact that our trusty hand blender has left us this morning. Since it holds the honour of being the most commonly used electricity-powered item in this household, it was clear that we had to get a new one without delay. During the first, trial use, it smelt oddly as if something was burning inside, however, it did manage to process the apple-carrot-banana puree in the end. I wonder how long will it last... And how long will I, too.

Včera jsme dámskou jízdu obohatily o jednoho Dobroně. Výsledkem byla pitka jaksepatří, byť s poměrně civilizovanou záminkou slušné večeře sestávající ze sushi, hektolitrů premiérového vína (díky, Márinko!) a několika speciálních efektů. Fotky v galerii i beze slov vypovídají o atmosféře večírku, o jeho následcích pak zase svědčí záznam několika výkřiků z dnešního rána. Voilá:
Mag: prasátko je trochu ňam a trochu ťutu.

Já: Magdi, třeba dneska ráno umíš vypadat úplně skvěle.

O ňadrech č. 6: Mag: to je peklo, to je prokletí!

Já (o 3 minuty později): to je strašlivý prokletí!

Po full english breakfast a dvou obrovských pancakes vydržela Magda celou hodinu a padesát šest minut neříct, že má strašnej hlad.
A nakonec Magda všem popřála veselé Veselé.

Potom jsme si dopřály úžasný tvaroh mixovaný s jogurtem, tunou kakaa a třtinovým cukrem. Dělala ho Magda a z fotky jasně vyplývá, kde jsme ho konzumovaly.

Yesterday, our usual girls' night was enhanced with one Dobroň. It resulted in a drinking show as it ought to be, albeit masked with a civilised excuse of decent dinner consisting of sushi and gallons of premiere wine (thanks, Márinko), and also a few special effects. Without words, the photos in the gallery speak volumes about the evening. On the other hand, the morning is well depicted by the following statements I jotted down from our chaotic converstations:

Mag: the piggy is a little yummy and a little "come here to cuddle".

Me: Magdi, this morning for example, you are really good at looking great.

About size F boobs: Mag: That's hell, that's a curse!
Me (three minutes later): It's such a terrible curse!

One full hour and fifty six minutes after a full English breakfast finished with two jumbo sized pancakes topped with maple syrup, Magda managed not to say that she is totally hungry.

In the end, she wished everyone a happy Happy.

After that, Magda treated us both to delicious mixed organic cottage with organic yoghurt, a ton of cocoa, and demerara sugar. The picture clearly shows where this dessert was consumed.

sushi večírek

Dnes začnu záznamem velkolepé středeční žranice u Honánka. Společnou gurmánskou událost pro vybrané hosty jsme plánovali už dlouho, postupně se konkretizovalo i téma na indickou kuchyni, a nakonec i den konání. S čím jsem ale nepočítala byla mimořádná přízeň osudu při přípravách i samotné akci. Recepty jsem vybírala poměrně ambiciózně, plnou polovinu položek na menu jsem se totiž chystala připravit poprvé v životě. Díky blížícím se Velikonocím se mi v úterý podařilo v našem řeznictví natrefit na krásné jehněčí kýty. Koupila jsem rovnou dvě a naložila je na indické jídlo zvané Raan (ve směsi figurovala zakysaná smetana, skořice, mandle, hrozinky a tak dál). Maso jsem pak na dvanáct hodin nechala uležet a druhý den ho plných pět hodin pekla, aby se u Honánka už jen ladila závěrečná kůrčička. Výsledkem byla měkoučká lahůdka, která jen sama odpadávala od kostí. S předkrmem se na nás štěstí usmálo podobně, když jsme v Hypernově narazili na čerstvé lahodné krevetky. Servírovala jsem je v tandoori směsi, uložené v košíčcích z poppadumů. Jako příloha byl jednak grilovaný lilek, dále pak červená čočka a moje oblíbená basmati s kokosovým mlékem. Dezert jsem původně v plánu neměla, ale den před akcí ke mě připutoval recept na grilovaný ananas s karamelovou omáčkou, proto na menu přibyl ještě ten. Spousta původně pozvaných hostí nedorazila, nakonec jsme se ale sešli ve velice příjemné, komorní sestavě asi osmi strávníků. Nakonec snad jen dodám, že protekla i spousta vynikajícího uruguayského vína, Růženka se zamilovala do Piškota, a seznámila jsem se se svojí zbrusu novou, úžasnou švagrovou, Mishtu.

Today's post will begin with a recording of a magnificent Wednesday event at Honánek's place. The joint culinary feast for selected guests has been planned for some time, slowly, a center theme of Indian cuisine emerged, and in the end, we even managed to settle on a date. What I didn't expect was the exceptional gourmet luck we had both during the preparations and during the event itself. I was fairly ambitious in the recipe selection, as I was to make half of the planned items on the menu for the first time in my life. Thanks to the approaching Easter holidays, I ran across some lovely lamb legs in a local butchers'. I bought two of them and marinated them in a mixture of sour cream, almonds, cinnamon, and other spices for a dish called Raan. As I had plenty of time, I set them aside for full 12 hours and then pre-baked them for another five. At Honánek's place, we only had to wait for the final crust to form. As a result, we were rewarded with the tenderest, juiciest meat literally falling off the bones. With the starter, we were similarly lucky, finding totally fresh, unpeeled prawns in the supermarket (see the post bellow). I served them in a tandoori mixture of spices, nested in poppadum baskets. Side dishes included grilled aubergine, red lentils topped with spice fried onion, and my favourite Basmati with coconut milk. Desert wasn't planned at first, however, two days before the dinner, a recipe for grilled pineapple with caramel sauce somehow found its way to me, so I couldn't resist but to add it onto the menu. A number of those originally invited did not make it, however, in the end, a very pleasant, small company of eight people got together. The last thing to add is that litres of excellent red wine from Uruguay were consumed, Růženka fell in love with Piškot, and I finally met my brand new, wonderful sister-in-law, Mishtu.





já a Mishtu / me and Mishtu