...

Tak. Už to nejde donekonečna odkládat, proto se pokusím shrnout pár dojmů z íránského výletu. Protože jsem se do Íránu vydala především navštívit sourozence Shadi a Houmana, nešlo o klasickou turistiku. Namísto pobývání v hotelích a běhání za památkami jsem si tak užívala neuvěřitelné pohostinnosti mých peršanů a jejich přátel, a místo trmácení po turistických atrakcích jsem měla možnost nahlédnout trochu do života i do kuchyní místních lidí. Protože jsem se záhy naladila na lehce zpomalenou vlnu, ve které tu všechno funguje, ty necelé tři týdny zmizely jako pára nad hrncem. Když totiž vstáváte kolem jedenácté, do dvou pomalu snídáte, pak trávíte několik hodin v taxíku v zácpě a pak už je pomalu čas na nějakou tu večeři, moc se toho stihnout nedá. Já ale brzo pochopila, že když se nebudu pokoušet "stihnout" všechno, aspoň mi to nejcennější neuteče. V malém bistru u silnice v Hamedánu jsem tak zažila dosud nejlepší snídani mého života - chléb, čerstvý sýr a ovčí máslo zalité medem konzumované pod širým nebem. Ochutnala jsem domácí ghormeh sabzi (neboli, v našem pojetí a velmi vzdáleně, jakýsi bylinkový guláš) od tří maminek - paní Rajabi, paní Komondor i paní Najme. Spoustu hodin jsem strávila povídáním se Shadi na zadních sedadlech těch nejotřískanějších taxíků íránské metropole. Zúčastnila jsem se večírku čtyř nejlepších kamarádů, kde se sice mluvilo jen persky, ale zato to byla snad nejlepší absint párty mého života. Poznala jsem palanga a pořídila si jeho patetické dvojče, telátko oblíbené... A dalo by se pokračovat. Z kulinářského hlediska se samozřejmě jednalo o výlet do ráje. Perská kuchyně je, alespoň dle mého názoru, delikátní, promyšlená, jemná, exotická, a mě neobyčejně sympatická. Díky péči Najme, vynikající kuchařky, jsem si navíc domů přivezla prvotřídní šafrán a další specialitky, například sušené citróny limu omani, bez kterých se khoresht uvařit moc nedá, sušenou berbeřici neboli zereshk, co se přidává do rýže, a sušené okvětní plátky růží, které dají zamíchat do jogurtu. Po návratu jsem z nostalgie hned vyzkoušela pár perských receptů a kupodivu šlo všechno víceméně hladce - mám tedy za sebou jehněčí ghormeh sabzi, rýži se šafránem a berbeřicí, kuku sabzi neboli bylinkovou omeletu, i halim bademjan, totiž zvláštní směs lilku a vařeného hovězího. Perská kuchyně se rozhodně stane součástí mého kuchařského repertoáru, a to nikoli jen z nostalgických důvodů.

Írán, Paběrky

Iran Colour

Iran B&W

Iran ornament

Okay, I cannot postpone this any longer, so I shall try to sum up some of my impressions from the trip to Iran. Because I went there mainly to see my dearest friends Shadi and Houman, it wasn't really a classic tourist trip. Instead of lurking around hotels and running after the monuments and museums, I enjoyed the incredible hospitality of my Persians and their friends, and instead of trying not to miss any tourist attractions, I had the opportunity to take a little peak into the lives and kitchens of the Iranian People. Soon, I tuned my internal clock to the local time, which runs considerably more slowly than ours, and, as a result, the three weeks flew past without me even noticing. When you get up around eleven, then spend two hours leaving the house, and then three more hours in the cab, it's pretty much time for dinner even before you get to your desired destination. I soon realised, however, that if I won't try to fit everything in, at least I won't miss the most precious moments running past. I had the best breakfast of my life in a little roadside café in Hamedan, consisting of fresh bread, cheese, butter and honey, eaten out in the open. I tasted ghormeh sabzi made by three moms, khanum Komondor, khanum Rajabi, and Najme. I spent endless hours talking with Shadi at the back of the shabbiest cabs in the Iranian metropolis. I attended a party of four best friends, where only Farsi was spoken (with an occasional reader's digest, courtesy of Houman), yet it was probably the best absinth party of my life. I've been introduced to The Palang and obtained his no-less pathetic twin, The Baby Cow... And I could go on. From the food enthusiast's point of view, of course this was a trip to paradise. In my opinion, Persian cuisine is delicate, elaborate, fine, exotic, and extremely close to my heart. Often, it isn't pretty, but who cares? It's the food to warm your soul. And thanks to Najme's care, I brought home many treasures: some excellent saffron, limu omani or dried lemons without which no sabzi would be complete, zereshk or barberries to add to rice, and dried rose petals which you add to yoghurt. After coming back, I obviously needed to cook some of the foods immediately, which made me miss Iran all the more. I was surprised that it all turned out pretty well - I made lamb ghormeh sabzi, saffron and zereshk rice, kuku sabzi and halim bademjan, an interesting dish of aubergine and boiled beef. Persian food will definitely become a staple of my repertoire, and not only for nostalgic reasons.