26/07/07 odpolední lasagne. ačkoliv ohřáté od včerejší večeře, chutnaly snad ještě lépe než čerstvé. / afternoon lasagne. although a leftover from the evening before, it tasted even better as a late lunch...

tak. první cíl tohoto blogu byl splněn. všechno začalo prvními dojmy a kolaudací; nyní, po devíti měsících radostného očekávání, se kruh uzavřel - kolaudací druhou v pořadí a několika záběry z dozařizování. odkazy na fotogalerie bohužel přibudou později, jen co se mi podaří udělat pořádek v hromadě dat zachráněných po neuváženém zásahu (ehm... také někdy něco přesunete do koše příliš brzy? já ho dnes příliš brzy i smazala a zrušila tak práci dnešního odpoledne).
protože by ale byla škoda to jen tak uzavřít, blog budu psát dál. jeho zaměření se nicméně změní, z toho, jak žijeme, k tomu, co jíme a pijeme. (tedy samozřejmě s občasnými vsuvkami, zejména ze života jednoho nejmenovaného zrzavého psiska). protože mi chybí fantazie, nebo mám možná dostatek kvalitních kuchařek, většina dobrot, které zde následně uvidíte, je připravená podle receptů. Za ně patří dík především institutu Good Housekeeping a dále několika vybraným kulinářským titulům. doufám, že bude tento blog i nadále inspirací...

the first goal of this blog has been fulfilled. It all started with a few first impressions and the ensuing opening party. Now, after symbolic nine months of eager expectations, the circle closes with a second opening party and a few pics from our "settling in". The links to galleries will appear here as soon as I manage to order a bulk of pics which I accidentaly deleted this afternoon, thus deleting the whole of today's work.
However, I thought it would be a shame just to finish it, so I decided to go on writing the blog. Its focus will however change, from how we are to live, to what we eat and drink (of course, with occasional diversions especially towards one specific ginger-coloured dog). Since I lack enough fantasy, or maybe I simply own too many quality cookery books, most delicacies to be seen here from now on are the courtesy of The Good Housekeeping Institute, and also of some other selected gems of palate-pleasing literature. I hope this blog may be an inspiration to those who read it...

odpolední kofola - v horkém dni nad ní není / afternoon Kofola (Czech version of Coke, and superior in taste as a matter of fact)

Věci se, doufejme, pomalu chýlí k závěru - totiž k novému začátku v novém bytě. Patro už je hotové i s parádními schůdky, a poslední chloubou bytečku se stala kuchyň. Trvalo nám sice dva celé víkendy, než jsme jí dali dohromady (IKEA vaří za vás, ale postav si to sám), ale už stojí, téměř se vším všudy. Není modrá, ale bílá, dřevěnou desku jsem nakonec oželela, a jejím nejvtipnějším bodem jsou tři úchytky-háčky na dveřích do ledničky. Může se zdát, že vznikly omylem, lepší je ale přiklonit se k variantě, že jsou to pečlivě naplánované odkládací háčky. V této fázi patří má nehynoucí vděčnost tatínkovi, který celým martyriem prošel se mnou. PS: a pozor, žárovky svítí! neuvěřitelné se stalo skutečností.

It seems that things are finally drawing to an end, or, better to say, to a new beginning. Our sleeping quarters were fitted with nifty little staircase, and the latest object of pride is my brand new and shiny (to be) kitchen. It took us full two weekends to put it together (IKEA is great, but you have to assemble things on your own - bless the LEGO days of my youth...) but it's nearly finished. It's not blue, it's white; I gave up the idea of solid wood worktop in the end; and perhaps its queerest point is, or better, its queerest points are, three. Although they came along as a result of pure accident, I like to think of them rather as an ingenious solution to the "where to hang the tea towel" problem. Biggest thanks goes to my dad who struggled all the way through with me. and I almost forgot: the lights finally work! what a wonder...

kuchyň

kuchyň podruhé

Ve Vltavě uplynula spousta vody a my pořád ještě nejsme přestěhovaní v naší nové holešovické rezidenci. Věci nicméně pokračují, sice pomalu, ale jistě. Ve galeriích si můžete prohlédnout pár starších i novějších obrázků. Pýchou bytu se pro tuto chvíli stala nová koupelna, která znamená velkou změnu k lepšímu: v bytě už si můžeme dojít na záchod, a dokonce si i umýt ruce!!! Krása, což? V dalších galeriích jsou důkazy, že náš nešikovný pejsek s již třetí zlomeninou v jejím krátkém životě (první byl údajně ocásek, jen co přišla na svět) roste jako z vody!

Some time has passed and we still don't live in our new place. Nevertheless, things are moving, albeit slowly. The galleries feature the evolution over the last few months, including our latest pride: a new bathroom! thanks to this, one important change took place. Now, you may use the toilet while working there, and even wash your hands afterwards! What a joy... Also, the galleries show our ever-growing puppy, who now weighs about 18 kilos. I'm afraid the days of carrying her in my arms are probably gone forever. Růženka is sweet and behaved and we love her despite the astronomic costs of the vet who fixes ger broken bones (for the third time in her short life, she has broken some part of her body. This time, it's the front left paw).

budování bytu - ve znamení dřeva

budování bytu, dvě fáze

pejsek

velikonoce

jarní výlet na Housku

život se psem

tak takhle vypadá život se psem. z obrázků to sice vypadá, že pejsek většinu času prospí, tento mylný dojem ale vzniká tím, že když je Růženka v plně bdělém stavu, fotograf se musí soustředit na milión jiných věcí než na fotografování. (Růžo, fuj! nežer ty piškoty! nekousej koberec! nech tu botu! ne abys udělala loužičku! au, nekousej mě. kde máš hračku? au!!!) když ale přijde na řadu Yes Minister, Růža se způsobně uloží k počítači a tříbí si angličtinu.

so, this is how life with a dog looks like. although the pictures imply that the puppy sleeps most of the time, this false impression is due to the fact that when Růža is awake, the photographer has hardly any time to focus on picture taking. (Růža, stop! don't eat those bisquits! stop chewing that carpet! and the shoe as well. don't you pee in here! auu, stop biting. where is your toy? aaau!!!) However, when the Yes Minister is on, she lies down quietly and listens intently, perfecting her English. what a smart girl...

pejsek sedmitýdenní

růžence je skoro osm týdnů. už od příštího pátku se budeme zabývat zejména vytíráním loužiček a ukrýváním všech rozkousatelných domácích předmětů na co nejméně přístupná místa, takže jsme se na růžu byli naposledy podívat ještě v tom blahém stadiu, kdy za ní má zodpovědnost někdo jiný. bylo to fajn - roste, co to jde, a s mámou nikitou jsou jedna ruka co se týče zlobení, blbnutí, okusování, a dalších bohulibých aktivit.

růženka is almost eight weeks old. beginning with next Friday, our main activities will comprise of cleaning her pee, hiding all the chewable objects out of her reach and keeping her entertained, so we enjoyed the last chance to visit her in the blissful state of responsibility-free admiration. she is fun, growing at a steady pace and abusing her mother nikita happily. the two of them are great to watch; růža doesn't seem to mind their size difference at all, returning every single bite and bark she gets from her mom.

byt, další kapitola

po dlouhé odmlce vám opět umožním nahlédnout do našeho skvělého interiéru. jak je jasné z obrázků, leccos se změnilo: pavel postavil zbrusu novou příčku a krásné patro, přestali jsme jenom bourat a ničit, a věci se snad konečně pohybují pozitivním směrem. přesto zbývá ještě nekonečně práce, pořád jde v prvé řadě o staveniště, a krásu budoucího interiéru lze vidět jen pokud hodně zapojíme fantazii a nejlépe ještě zavřeme oči. o víkendu nám pomáhal honzík, vděčíme mu za krásně zazděné okno do světlíku, a tonda, náš dvorní elektrikář. díky, díky, díky!

after a long pause, you may enjoy another couple of images from our lovely future home. the pics show clearly what has changed - pavel has built a Great Wall of Holesovice and lovely second storey sleeping quarters, now, we are not only destroying, but also creating something new, and things finally begin to look a bit more optimistic. nevertheless, we still don't have a flat but rather a building site, and to see the bright future, one has to use quite a bit of imagination, best combined with closing one's eyes. last weekend, honzik and tonda (our electrician) helped us to get some work done. thanks!

růženka 4týdenní

další pokračování na téma náš pejsek. za dva týdny růženka neuvěřitelně vyrostla a už je z ní úplně pes - umí štěkat, kousat, vrčet i blbnout. jídlo a spaní jí ale pořád jdou nejlíp (přesvědčte se sami). jinak je samozřejmě stále moudřejší, krásnější, a, dlužno dodat, větší. protože růža i bráchové a ségry rostou jako z vody, maminka nikita je z nich čím dál utrápenější. už aby ta cháska šla z domu a ničila pro změnu někoho jiného. třeba ty natěšené páníčky...

the růženka story continues. in the course of two weeks, růženka has grown incredibly, and now, she is a real dog: she can bark, bite, growl, and fool around. still, sleep and food remain to be her favourites (as you may see in the gallery). needless to say, she is also growing wiser and more beautiful, and, as we must admit, also bigger. since she grows just as fast as her brothers and sisters, their weary mom seems to be very much looking forward to that moment when all the little bastards will be gone to abuse someone new. most likely their new, eager owners.

Růženka

s malým zpožděním oznamujeme radostnou událost: 21. listopadu se konečně narodila naše růženka. má tři ségry a tři bráchy, barvu mají spíš po tatínkovi, a jsou si všichni dost podobní. růženka je ta celá světlehnědá s bílými prstíky na zadních tlapkách. údajně je ze všech nejklidnější, usilovně baští a určitě se těší na svůj psí život, který jí, upřímně řečeno, už teď docela závidim. jo a ta poslední fotka, to je ježek cyril, nikoli osmé štěně.

okay, here is the belated news: růženka was born on the 21st of November. She has three sisters and three brothers and they are the most beautiful and clever dog bastards ever born. she is the one with no black, pure brown with some white on both of her rear paws. and the last picture shows our hedgehog named cyril, not the eight puppy, in case you wondered.

dělníci skončili.

dělníci skončili. nutno říci, že preciznost jejich práce nám až vyrážela dech - například se jim podařilo probourat díru k sousedům (a samozřejmě ji nechat tak, jak je, protože plynař přece není zedník); také jsme dosud netušili, že na trubky o průměru centimetr a půl je nutné vysekat sbíječkou krátery a tunely, kudy by mohlo vést metro. v galerii ale také uvidíte naší budoucí příčku (díky, Pavle), tedy příslib lepších zítřků... PS: tenhle post má značné zpoždění, velký kus příčky dnes už stojí. je to tím, že jsem se zapojila do pracovního procesu a tak nemám už vůbec, ale vůbec na nic čas.

our contractors have gone. we were outright shocked by the precise, almost surgeon-like character of their work; their mastery was demonstrated, for example, by the peep hole with the diameter of nearly 10 centimeters they kindly provided for us, so that we could spy on our neighbours, or the enormous tunnels which would be fit not only for our fragile gas pipes, but perhaps for an underground link with the outside world, too. nevertheless, the gallery also shows a promise of the things to come (thank you, Pavel) - the future division between the rooms, here in the form of shiny, white, new bricks. Note: this post is delayed, because I started a full-time job and my time is sparse. The dividing wall is, in fact, half way up by now.