Věci se, doufejme, pomalu chýlí k závěru - totiž k novému začátku v novém bytě. Patro už je hotové i s parádními schůdky, a poslední chloubou bytečku se stala kuchyň. Trvalo nám sice dva celé víkendy, než jsme jí dali dohromady (IKEA vaří za vás, ale postav si to sám), ale už stojí, téměř se vším všudy. Není modrá, ale bílá, dřevěnou desku jsem nakonec oželela, a jejím nejvtipnějším bodem jsou tři úchytky-háčky na dveřích do ledničky. Může se zdát, že vznikly omylem, lepší je ale přiklonit se k variantě, že jsou to pečlivě naplánované odkládací háčky. V této fázi patří má nehynoucí vděčnost tatínkovi, který celým martyriem prošel se mnou. PS: a pozor, žárovky svítí! neuvěřitelné se stalo skutečností.
It seems that things are finally drawing to an end, or, better to say, to a new beginning. Our sleeping quarters were fitted with nifty little staircase, and the latest object of pride is my brand new and shiny (to be) kitchen. It took us full two weekends to put it together (IKEA is great, but you have to assemble things on your own - bless the LEGO days of my youth...) but it's nearly finished. It's not blue, it's white; I gave up the idea of solid wood worktop in the end; and perhaps its queerest point is, or better, its queerest points are, three. Although they came along as a result of pure accident, I like to think of them rather as an ingenious solution to the "where to hang the tea towel" problem. Biggest thanks goes to my dad who struggled all the way through with me. and I almost forgot: the lights finally work! what a wonder...
