Tentokrát se budu věnovat tomu, jak také může vypadat život s manželkou ze všech nejlepší. První obrázek ukazuje, jak vypadá výhled z našich oken, a pořídila jsem ho při posledním okenním večírku. Bydlení v přízemí má krom řady nevýhod i jistá pozitiva: konkrétně to, že když se dvě krávy usadí s vínem a popelníkem na okenní parapet, mají postaráno nejen o večer holčičího žvanění, ale i o řadu kolemjdoucích zpestření. Při této konkrétní příležitosti jsme si třeba stihly popovídat s páníčkem maďarské ohařky, co ji známe ze Stromovky, či pomazlit se s cizí labradorkou. Radost nám udělal cca osmnáctiletý mladík, který nám, žádaje o cigaretu, bez zaváhání zatykal (holky, nemáte cigárko?), a pobavil nás soused, který bravurně zaparkoval svůj vůz a následně z něj vypadl téměř po čtyřech, aby se poptal, co je to tu za večírek, informoval nás, že ho serou zaměstnanci, a odkráčel na pivo. Tak tak...

This post will be dedicated to what my life is like when living with the best of all wives in the world. The first picture features a view from our kitchen window, and it was taken during the last improvised window sill party. Living on the ground floor has many drawbacks, but in some respects, it's not all that bad. When the two of us pick up some wine and cigarettes and sit back comfortably against the bars in our window, not only a pleasant evening of girlie small talk can be expected: we are also in for unexpected surprises walking past. On this occasion, we had a chance to chat with a fellow dog owner we know from the park, and pet a friendly labrador walking by. We were rather pleased by the informal request for a cigarette from an 18-year-old, who made us feel a little less obsolete; the final amusement came in the form of our neighbour who managed to park his car with effortless nonchalance and then emerged from it unable to stand straight, let alone walk. He enquired about our little party, informed us that his employees piss him off, and then headed off to a pub. That's how it goes...



V odkazu z galerie jsou k vidění obrázky ze sobotního výletu do kokořínského dolu. Vůbec jsme nezmokly, příjemně se prošly, vychutnaly si kofolu a hospodské prasárny, prostě idylka. Nakonec jsme zvládly i šílený úkol, totiž odložit doma Růženu a vydat se do Hornbachu a Ikey pro pár propriet, které nám zútulní byt. Naštěstí v neděli dorazil tatínek, bez něhož bych už, mám pocit, nezatloukla ani hřebík. K tomuto tématu patří i zbývající fota: je na nich jednak dvojice obyčejných dřevěných komod, které jsme oživily namořením na bílo, výměnou úchytek a polepením lístečky, a jednak náš úžasný noční stoleček z bedny od jablek, kterou jsme natřely, já do ní natloukla poličku ze dvou prken a Magda k ní přišroubovala kolečka. A nakonec ještě malá zrzavá kráva s výstavkou našich čerstvých bylinek. Tak takhle nějak bydlí dvě krávy.

The linked gallery features pics from our Saturday trip to Kokořín. We managed to avoid rain, took a pleasant walk, enjoyed some kofola and genuine pub junk food on the way - an ideal day, to put it short. At the end of the day, we succeeded in a Herculean task: after dropping off the dog, we headed to Hornbach and Ikea to pick up a few DIY necessities. Thankfully, my dad arrived on Sunday to help us out with the "projects", as I suspect I would have been totally lost without his assistance. The remaining pics fit into this category, too: they feature two simple wooden chests which we dressed in white stain, fitted with new knobs, and decorated with some stickers. Next is our wonderful white bedside unit made from an old wooden box painted white. I fitted it with a shelf made from two pieces of wood and Magda attached little wheels to it, and voilá! The last picture features the little red beast meditating in front of our fresh herb pots. So, this is how the two of us live...

Kokorinsky Dul

Trochu pozdě, ale přece: pár obrázků z posledního kravího večírku z minulé soboty, kde jsme se rozloučily s třetí krávou, která nám neznámo na jak dlouho mizí za oceán. Na její počest jsem sehnala uruguayský vysoký roštěnec, který jsem naložila do marinády z čerstvých bylinek a olivového oleje. Steaky jsme zkonzumovaly zcela zdravě, totiž se salátem z rukoly, rajčátek a další zeleniny. Jak je vidět z obrázků, večírek jsme začínaly mojitem, ale po steacích jsme se přesunuly k vynikajícím sýrům z letenského obchůdku cheesy a k červenému vínu. Mě osobně nejvíc chutnal středně starý kozí, ale ani ty další nebyly úplně k zahození. Co na fotkách naštěstí vidět není je závěr večera: řekněme jen, že při něm tentokrát figurovaly zlaté kotlíkářské hity od brontosaurů. Poslední obrázek je věnován nedělní snídani, kdy jsem díky mátě zbylé z předešlého večera objevila naprosto dokonalou kombinaci ideálního smoothie: kefír, čerstvé jahody a lístky máty se postaraly o velice příjemný začátek nového dne.

This post is a little late account of the last girl's party before Mariana disappeared to New York for cod knows how long. To say farewell properly, I bought some rib eye steaks from Uruguay. Marinated in fresh herbs and olive oil, the steaks disappeared accompanied with a salad of rocket and cherry tomatoes. The pictures reveal that although the party started with mojito, we later switched to red wine and some excellent cheeses in place of a dessert, acquired in the cheesy shop at Letná. My personal favourite was the medium-mature goat cheese, but the rest was okay, too. Luckily, the pictures do not reveal how the party ended: let's just say that this time, some singing of old country hits occurred. No need to say more... The last picture is dedicated to Sunday breakfast. Thanks to the mint left over from the previous evening, I discovered a perfect smoothie combination: fresh strawberries, yoghurt drink and fresh mint all mixed together were a delicious start of the new day.

Takhle vypadá příjemnější varianta mého pracovního dne, totiž ta, kdy trávím den doma, u svého vlastního počítače. K snídani jsem dnes měla hrušky, čokoládové bio muesli a bílý jogurt, k obědu výbornou provensálskou rajskou polévku (díky, Magdo!), a k večeři křupavou kachnu z místního čínského bistra, kam jsem si pro ní došla téměř v pyžamu. Nebudu zdůrazňovat, že přesně tam, kde jsou obrázky vyfocené, jsem je i konzumovala. Ano, v pozadí je můj počítač, u kterého jsem strávila CELÝ den. A ne, skutečně jsem si tu čínskou prasárnu ani nedala na talíř. Už to ale nebude dlouho trvat, dodělám jeden překlad a tohle šílené hektické období bude za mnou. Tedy, aspoň doufám...

This is the more pleasant version of my work day, that is, the one when I spend the day at home, working at my own computer. Today, I had a breakfast of pears, chocolate muesli and white yoghurt. Lunch was represented by tasty Provencale tomato soup (thanks, Magda!), and for dinner, I picked up some crisp roasted duck at the Chinese bistro next door, not even bothering to change from my pajamas. I should not stress here that yes, I took the pics at the very spot where I consumed the food. And yes, that thing in the background is my computer, at which I spent the WHOLE day. And no, I did not even bother to transfer that Chinese junk food onto a proper plate. This, however, cannot last for too much longer: I shall finish this one translation and the hectic period of my life will be over. Or, at least I hope so...

Dnešní příspěvek bude oslavou jara v jeho nejrůznějších podobách. První dvě fotky pocházejí, jak jinak, ze Stromovky. Ranní vycházka s Růženou je nejoblíbenější (a v poslední době vlastně jedinou snesitelnou) částí celého mého dne. V parku se všechno probouzí, den je čerstvý, nikde ani živáčka, a člověk má spoustu prostoru vystřízlivět z ranní kocoviny, nadýchat se trochy čerstvého vzduchu, protáhnout si nohy a uspořádat myšlenky. Do práce se pak vyráží o dost příjemněji, než když den začíná až kafem bryndaným po klávesnici a zataženými žaluziemi, aby mu slunce za zády nesvítilo přímo do monitoru.
Další dvě fotky vzdávají hold tomuto ročnímu období trochu patřičněji pro téma tohoto blogu. Magda je manželka ze všech nejlepší: opatřila nám totiž úplně čerstvý, křupavý a prostě dokonalý chřest, který zapekla v medovo-limetkové marinádě s parmazánem. Byla to dobrota k neuvěření, a mě se na ní líbilo i to, že jsem přišla k hotovému, včetně nalité sklenice vynikajícího Tramínu.

Today's post will celebrate the spring in a variety of its shapes. First two pics were taken in Stromovka (where else could that be, right?). The morning walk with Růženka is the favourite part of my day, and lately it tends to be the only bearable one. The park is still half asleep, day at its freshest, not a living soul in sight. One has plenty of space to sober up and shake off the inevitable hangover, get a breath of fresh air, stretch one's legs a litlle bit, and sort thoughts out into a working order. Much more pleasant than starting the day by arriving at work, spilling coffee into one's keyboard and shutting the window shutters so that the sun doesn't prevent one to get any work done whatsoever.
Second two pics are a tribute to spring much more appropriate to the main theme of tis blog. Magda is the best wife of all: she provided us with some totally fresh, crisp, and simply perfect asparagus, which she marinated in lime juice, herbs and honey and baked it in the oven. It was unbelievably tasty and the reason I liked so much was also that I didn't have to move a finger to get this fabulous dinner. When I arrived to the scene, even my glass was already filled with excellent white Tramín wine.

Návštěva v noodle baru mě naladila k jedné z osvědčených rychlých variací na příjemnou večeři, která v ledničce v pohodě vydrží i pár dnů a po příchodu z práce potěší víc než chleba s máslem. Červené thajské curry jsem tentokrát neošidila ani v nejmenším. Přišla do něj možná nečekaná, ale dobrá kombinace kousku vepřového se čtverečky sépie. V mrazáku jsem pak našla potřebné čerstvé ingredience, totiž chillies, citrónovou trávu i koriandr, doplnila zázvorem a limetkovou kůrou, a chutnalo mi víc, než to z noodle baru. První, zde vyobrazenou porci jsem zkonzumovala neortodoxně, totiž s indickým naanem, který jsem našla také v mrazáku. K dalším už byla jasmínová rýže.

The visit to Prague noodle bar has inspired me to make one of the quick suppers which last in the fridge for a couple of days and please one's tired soul better than a piece of bread with cheese, when returning from work only means sitting down to more work. This red curry was made as it ought to be: based on an unusual combination of squid and pork, it contained all the fresh ingredients it needed, as these were all found in my freezer. It had it all: lemon grass, chillies, coriander, ginger and grated lime zest. I must say I preferred it to the one served in noodle bar, even though the first serving was accompanied a bit unusually, that is, by Indian naan (also found in the freezer). The following servings went with traditional jasmine-scented rice.