trochu napřeskáčku, ale přece: tady je pár fotek z vynikající bio kavárny, kde jsme v Londýně strávili dvě příjemná rána. Ačkoli si každý z nás čtyř strávníků vybral z úplně jiného soudku, všechno jídlo bylo vynikající, doplněné nepřekonatelnými čerstvými džusy a mým jahodovým smoothie. Dle pořadí účinkuje Marianina ovocná palačinka, Magdina anglická snídaně, Štěpánova indonéská kuřecí polévka, a nakonec můj lilek zapečený s batáty a dresinkem z ovčího sýra, sušených rajčátek a oliv. Lze jen doufat, že i v Praze se dočkáme podobných gastronomických oáz; je trochu paradoxní, že jídlo a pití v podobné kvalitě a provedení je v Londýně nejen nesrovnatelně dostupnější než u nás, ale vyjde tam také podstatně levněji...

Here come a few pics from a wonderful organic café where we had two pleasant, lengthy breakfasts in London. Although each of us has chosen an entirely different approach to the morning grub, we were all very happy with our choice. The food was delicious and came with just perfect, freshly squeezed fruit juices and smoothies. In order of appearance: Mariana's fresh fruit pancake, Magda's full English, Štěpán's Indonesian chicken soup, and my aubergine with sweet potato topped with a dressing of goat's cheese, sundried tomatoes and olives. One can only hope that one day, similar gastronomic islands will arrive to Prague, too; it is indeed paradoxical that food and drink in such quality is not only much better available in London than in Prague, it is also significantly cheaper there, in the most expensive capital of the world...









a zde odkazy na galerie z Nassfeldu a z Londýna. Nassfeld nás krapet zaskočil; sice jsme bydleli nejspíš v tom nejdesignovějším hostelu v celých Alpách, věčná škoda ale, že co se týče kvality lyžování to taková sláva nebyla. Do Itálie na pizzu a víno naštěstí nebylo daleko. / here are links to recent galleries. First was skiing in Nassfeld; there is a reason why most of the pics come from the highly designed hotel we stayed at and the Italian café just across the border - the skiing wasn't really worth the effort of dragging a camera to the slopes.

Nassfeld

Do Londýna jsme vyrazily v osvědčené sestavě na v pořadí již třetí dámskou jízdu. Dodávat už není třeba nic, snad jen, že intervaly mezi výlety se nám rychle zkracují, a už máme plán na letní zpestření klasického programu. Děkujeme nejlepšímu instantnímu DJovi a myslíme, že se to teda povedlo moc! / Third girl's party in London came out traditionally well. Nothing else needs to be said, only that we are going back soon. Thanks to the best host there is and let's do it again!

Londýn potřetí

Včera jsem v Tescu narazila na krásně čerstvé hlavy a odřezky z lososa, takže jsem si nemohla nechat ujít příležitost uvařit na jejich základě polévku. Výsledkem improvizace byl jeden velmi spokojený pes (Růženka dostala hromadu rybího masa, které v ní zmizelo během několika vteřin) a jednoduchá rybí polévka s koprem, zakysanou smetanou a kytičkami z kořenové zeleniny, dochucená ještě vynikajícím domácím vinným octem od Mártyho. Doplněná krajícem čerstvé šumavy úplně stačila jako sobotní oběd.

Yesterday, I ran across fresh salmon trimmings and heads at Tesco's, so I decided to make some salmon soup. This decision has made one dog very happy (Růža has got a bowl full of scraps, which disappeared in a matter of seconds), and it provided us with a filling Saturday lunch. The flavour of salmon was well complemented with a few simple ingredients - namely dill, sour cream and carrot and parsnip florets, and finishing touch in the form of delicate, home-made wine vinegar made by Márty. Pictured as served - with a slice of fresh bread.

S obrázky dnešní báječné večeře přichází oficiální představení mé nové, dokonalé a nejlepší manželky. Personální změna v obsazení naší holešovické rezidence vyhovuje jak Růžence, tak mně; s Magdou je tu prostě líp. Pro ilustraci jedné z mnoha výhod tohoto uspořádání viz foto geniální pórkové polévky ňamovky níže, kterou jsme dnes večeřely jako první chod před tandoori vepřovými steaky s dušenou zeleninou. Co dodat víc.

The pics of today's fabulous dinner shall come together with one official announcement: my new, perfect and very best wife has just moved in. This living arrangement pleases both me and Růženka; in short, Magda is very much welcome here at our place. To illustrate just one of the benefits of this way of living, see the photo of the delicate "yummy" leek soup illustrated bellow. We had it as a first course today, preceding pork tandoori steaks with steamed broccoli and mixed veg. Is there anything else to say?




to jsme my v Londýně. v sobotu letíme zase, hurá!!! / this is us in London. on Saturday, we are off for another long weekend there. Hooray!!!

s velkým zpožděním, ale přece: jednak malá koláž vánoční Růženy společně s mrtvým kaprem, stromečkem, dárky a dalšími vánočními proprietami, a dále link na galerii novoročního večírku se zaměřením (jak jinak) na kulinářskou stránku věci. Vařili jsme s Lindou a s Filipem a ač jsme trochu předimenzovali množství připravených dobrot, večírek se povedl, přejedli jsme se k prasknutí a tak jsme úspěšně vkročili do nového roku 2008.

Long delayed Christmas and New Year pics: Christmas mostly shows my dog with lots of seasonal necessities including the dead fish, presents, the Christmas tree, and so on. The New Year's party took place at Linda and Filip's, and although we overestimated the eating capabilities of the seven guests (excluding Růženka), the party was fun, we stuffed our stomachs until we all nearly burst, and in this way, we successfully entered the new year of 2008.

New Year's party 2008

ještě dvě drobnosti: první byly steaky v ořechovém kabátku s grilovanou zeleninou, na které přišla Táňa s tatínkem mezi svátky, druhá drobnost je detail jedné položky novoročního menu, totiž slaninová otýpka s medem a zeleninou. obojí příjemně překvapilo... / two more things: first are walnut crusted steaks which I made for my dad and our family friend Táňa who paid me a visit between Christmas and New Year, the second is one item from the New Year menu, that is, honey-infused bacon roll. Both were a pleasant surprise...

Další zpožděný update. S psaním jsem pozadu mimo jiné proto, že jsem posledních 14 dnů strávila v Egyptě. Přivezla jsem si hromadu nejen kulinářských zážitků, které se sem postupně pokusím nějak přestěhovat, a zároveň i dohnat resty předprázdninové. Pro tuto chvíli proto následuje jen odkaz na galerii velice stylizovaného výběru obrázků v černobílé. Abych předešla dotazům: vinětace okrajů je záměrná, stejně tak vysoký kontrast. Lehké kýčovitosti si jsem vědoma, prostě jsem tentokrát měla chuť to udělat takhle. O něco civilnější a turističtější výběr by měl brzy následovat.

Another belated update. I haven't been posting, among other reasons, because I have spent the past two weeks in Egypt. I came home with an array of culinary and other impressions, which I will try to transfer into words and pics and post them here. For the time being, you may look through a highly stylized selection of black and white shots. To avoid questions: the lens vignetting is stressed on purpose, the high contrast is intentional, too. I am aware of the slightly cheesy feel this may add to the whole, however, this time, I just felt like it. A bit more sober, more touristic selection shall follow soon.

Egypt

Předvánoční shon mi nedovolil dostat se k počítači dřív, a stejně ještě nemám ve všech těch slavnostních impresích docela pořádek. Proto sem teď přibude pouze série fotek z pečení cukroví, které na samém konci dopadlo značně neslavně - cukroví jsem bláhově uložila do chodby domu, aby trošku změklo, a to už nestihlo, neb mi ho nějaký dobrák odcizil. Zbyl mi celý jeden parádní talíř s ukázkovými kousky a trocha hořkosti, kam že to ten svět s námi spěje. Další fotky znázorňují předvánoční bábovku a králíka na švestkách.

The pre-Christmas stress did not permit me to get here earlier, and even now, I haven't managed to sort out all the seasonal impressions. This is why I am only posting a series of pics from the baking of Christmas sweets, which did not end up well at all. In my endless stupidity, I decided to store all the finished goodness in the hallway of our house to let it soften a bit, and it did not get a chance, because some good soul has stolenl the whole lot immediately. I was left with a plateful of sweets to show my friends, and some bitterness related to where is this evil world coming to. Oh well. The remaining pics show some regular, pre-seasonal cake and a rabbit stew with plums.

Ve Vltavě uplynula spousta vody a podzimní plískanice spolehlivě přecházejí do ranních klouzaček. Skoro měsíc sem nic nepřibylo, tak tedy popořadě: na prvním obrázku je výborně pálivé indické vindaloo, tentokrát trochu netradičně z mletého hovězího a lilku. Připomnělo mi dobroty z Camden town, až se ve mě probudila nostalgie. Další v pořadí je zcela improvizační, zato však vynikající salátek prostého složení - byla v něm jen rukola, avokádo pokrájené na tenké plátky, a cherry rajčátka. Vše opepřeno, zakápnuto balsamikovým octem a dokončeno plátky čerstvě strouhaného parmazánu. Božská lahoda... Další v pořadí jsou brambory zapečené s limetkovo-tymiánovým kuřetem a celými stroužky česneku. Zakončovací vtip spočíval v průsvitných plátcích brambor v poslední vrstvě, které se báječně propekly na voňavé a křupavé lupínky. Pravá zimní delikatesa, podávaná s přílohou fazolek a kukuřice podušené na másle. Další v řadě jsou špagety s čerstvým pestem z petržele, pražených vlašských ořechů a dýňových semínek, a kalorické bomby v podobě olivového oleje, sladké smetany a parmazánu. A samozřejmě pár stroužků česneku. Špaget byla spousta a vydržely mi v ledničce i pro sobotní návštěvu Mariany a Magdy, ale nejlepší byly stejně čerstvé, zasypané semínky a parmazánem. Poslední kousek dnešního přehledu představuje jednoduchý citrusový salát z pomeranče a grepu kombinovaného s plátky jablek a troškou hrubého hnědého cukru. No a nakonec Růženka... která měla velkou chuť na domácí štrúdl připravený pro tatínka s babičkou, bohužel se ho ale nedočkala.

Okay, okay, It's been a few weeks again since my last update. In Prague, the autumn slush slowly turns into morning frost and the resulting slippery adventure in the park, and here is an overview of the delicacies I've tasted recently. Fist was delicate, very spicy indian vindaloo, this time prepared of minced beef, aubergine and chickpeas. It reminded me of the Camden town lunch and evoked a wave of nostalgia in me. Next was a quick improvised salad made of only three core ingredients, that is, rocket, slivers of avocado, and cherry tomatoes. The whole mix was properly peppered up, sprinkled with balsamico and freshly grated parmasan. What a heavenly treat... Next were potatoes au gratin with lemony-thyme chickken and whole cloves of garlic. The finishing touch were the thin slivers of potatoes which turned into a delicious, crunchy crust on top. I served it with steamed green beans and corn. Next were spaghetti with parsley, walnut and pumpkin seed pesto, made of a caloric base of cream, olive oil, butter and parmasan, and of course garlic. I made an enormous bowl of these and served them to Magda and Mariana during our Saturday's party, but of course they were best fresh, sprinkled with pumpkin seeds and parmasan. The last item on the list is a simple citrus salad, made of orange, grapefruit, slices of apple and some brown sugar. And Růženka, naturally... She expected some of that wonderful homemade apple strudel I made for my dad and my grandma, but, alas, she waited and waited in vain...

Tak. Tady je další série obrázků různých dobrot. Protože jsem líná a nedávám sem fotky dost často, rozdělím následující do tří skupin. První, největší, souvisí s ročním obdobím. Nastal podzim, lépe řečeno podzim pomalu končí a chýlí se k zimě. S tím souvisí jednak akutní nechuť dojít z postele dál než pro konvici s čajem, jednak nutkání zalézt pod peřinu a zůstat v tom bezpečném úkrytu až do konce března (nejméně), a co se týče jídla, pokusy zažehnat všudypřítomné lezavo náhražkami v podobě hřejivých polévek, domácích štrůdlů a jiných pokud možno uklidňujících a těšících pokrmů z tohoto sezónního soudku. Následují čtyři fotky: první znázorňuje proces výroby hruškovo-jablečného pyré (na čtenáři je odhalit tu řadu dalších ingrediencí), další jeho výsledek u snídaně, třetí obrázek je opět pohled do kuchyně, tentokrát při vaření asijské dýňové polévky s celými špenátovými listy, a poslední foto zobrazuje klasický jablečně-hruškový štrůdl v procesu přípravy, možná netradičně oživený sušenými meruňkami, muškátem a trochou chilli (aby skutečně zahřál).

So, here is another series of pictures. Since I am lazy and unable to post more often, the following shall be divided into three groups. The first, most significant group of food pics has to do with the time of the year we arrived at. The fall is here, has been here for a while, and the winter is around the corner, too. This season is marked by my inability to walk further than from the bed to the kitchen to pick up a pot with boiling tea and head back, by an irresistible urge to crawl under the duvet and stay there until the end of March at least, and by attempts to shoo away the cold with a variety of pacifiers in the shape of warming soups, home-made apple strudels, and other soothing, pleasant foods from this season's repertoire. The following four pics show the process of making an apple-pear puree (spot the variety of other ingredients), the final result consumed for breakfast, another peek into the kitchen in the course of the preparation of Thai pumpkin soup with whole spinach leaves, and, last, but not least, an apple-pear strudel in the process of making, this time perhaps a bit unusual, with the addition of dried apricots, nutmeg and a sprinkle of chilli powder (to really warm you up, you see).






Následují obrázky dokumentující odlišný přístup k pokusům o zahnání zimy, totiž skrze připomínku slunného jihu Evropy a místní kuchyně. Postupem času jsem zkoušela steak ze svíčkové na fazolkách a kukuřici, špagety s rukolou a sušenými rajčaty, brambory pečené ve slupce a plněné směsí jarní cibulky, semínek a parmazánu, a salátu z rukoly, cherry rajčátek a sušeného špeku, opět sypaného čerstvě strouhaným parmazánem. Ač to tak nevypadá, i poslední foto se zaháněním zimy souvisí. Lidová moudrost praví, že zahřát se dá i zevitř, a to alkoholem. Tahle metoda bohužel není příliš účinná, a navíc po ní obvykle následuje kocovina. Jednu z těch, které mě poslední dobou přepadly, jsem se pokusila vyřešit volskými oky z domácích vajíček, které mi věnovala teta Stáňa během dušičkové návštevy Lochenic. Kocovině to moc nepomohlo, ale bylo to dobré.

The following pics document a different approach to attempts of forgetting the cold, that is, via meals reminding of the sunny, Italian South. I've tried steak on a bed of green beans and corn, spaghetti with rocket and sundried tomatoes, jacket potatoes filled with spring onion, sunflower seeds and parmasan, and a salad of rocket, cherry tomatoes and grilled prosciutto, again sprinkled with freshly grated parmasan. Although it may not seem so, the last photo also has to do with getting rid of the ever-present cold. Anecdotal evidence has it that alcohol may help warm you from the inside. Unfortunately, this method rarely helps in practice, and, to add insult to the injury, it is usually followed by a heavy hangover (at least when one knows how to drink with moderation, just as I do). I tried to solve one of the recent hangovers with 100% free range fried eggs given to me by my aunt while I was visiting the relatives in Lochenice. It did not help the hangover much, but they were tasty, indeed.







Třetí skupina obrázků s jídlem tak moc nesouvisí, a stačí jim stručné popisky:


Růženka ve Stromovce, dokud podzim ještě ukazoval tu přívětivější tvář / Růža in the park, still during the pleasant part of autumn.


zeď lochenského hřbitova, a státní nivelace / Lochenice cemetery wall; most of my Neuman ancestors rest there


já, Růžena, a Marianina Červená Mikina / me, Růža, and Mariana's Red Hoodie


večer u babičky: lentilky a chlebíčky, ozvěna dětství / an evening at grandma's, and the icons of my childhood


druhá část dušičkového víkendu, aneb narozeninový výlet k prameni Labe. Jak je vidět, Růža NENÍ horský pes. / second part of the All Souls weekend, a walk in Krkonoše mountains. Apparently, Růženka is NOT a mountain dog.

Tak, je čas dohnat resty a zase přihodit pár obrázků různých dobrot. V zásadě, až na dvě výjimky, nedošlo na nic výjimečného. Přesto je ale z obrázků patrný můj kulinářsko-životní styl. Ranní toasty z grilované ciabatty s rukolou a bílým přírodním sýrem byly výtečné a pomohly mi vyrovnat se s realitou dalšího pracovního dne. Avokádovo-hořčičný salát, opět s rukolou (na tu teď značně trpím) a další čerstvou zeleninou byl zpestřením věčné studené kuchyně prokládané návštěvami restauračních zařízení nevalné úrovně. Houbová polévka od Maggi patří mezi příjemná překvapení instatní kuchyně: ačkoli se jedná o polévku z prášku, nejsou v ní přidány žádné konzervační látky, barviva a podobná svinstva. Zejména v kombinaci s hrstkou domácích sušených hříbků znamenala jednoznačně nejpříjemnější kulinářské překvapení v sortimentu našich obchodů za posledních pár měsíců. Za tip i za první ukázku díky Magdě. No a nakonec guacamole s tortillami v poněkud překvapivé kombinaci s pečenými kaštany. Jednalo se o zcela náhodnou improvizaci, a přesto to šlo krásně dohromady. Samozřejmě v kontextu sedmičky vína a příjemného holčičího žvanění.

So, the time is ripe for a few new pics of various delicacies. It can be said that apart from two exceptions, nothing breakthrough has come from my kitchen. Nevertheless, the pics bellow pretty much reveal my culinary lifestyle. The morning toast of grilled ciabatta covered with rocket and white natural cheese helped me come to terms with yet another workday. Salad with avocado and mustard and, again, rocket (my recent favourite, as you may have noticed) was a bright spot in the grey reality of cold dinners and poor quality restaurants visited in order to avoid cooking. Creamy mushroom soup made by Maggi counts among the pleasant surprises of ready-made cooking supplies. Although it is a soup sold as a ready-made, dried mixture, it does not contain any conservants, colourings, or other crap. Especially when combined with a handful of hand-picked, dried wild mushrooms, it was deffinitely the most pleasant surprise to come from the shop shelves in the past couple of months. Thanks to Magda for the tip and for the first tasting as well. And, to close the day off, there was some quacamole combined with tortilla chips and, perhaps surprisingly, with grilled chestnuts. Although the combination was purely coincidental, it did fit together beautifully, especially in the context of red wine and pleasant girls' smalltalk.






Dvě výše zmiňované výjimky sice také patří do kategorie výjimečně podařené improvizace, budu na ně ale dlouho vzpomínat. První bylo klasické červené thajské curry. Měla jsem na něj chuť už nějakou dobu, když jsem se ale jednoho večera konečně vydala pro potřebné ingredience, zavřeli mi obchod před nosem a já neměla plánované kuřecí ani vepřové maso. Protože jsem si ale večer bez curry už nedovedla představit, v asijské večerce jsem se stavila pro červené papriky, nějaké ty žampiony a pár cuket. Ačkoliv jsem zvolila úplně klasický postup, dokonce bez čerstvých bylinek, zázvoru a podobně, curry se povedlo snad jako nikdy předtím. Kdo ví, jestli za to mohla šťastná kombinace zeleniny, přídavek trochy čočky a rozinek, podařená basmati rýže s kořením a kokosem, pomalé vaření prokládané posedáváním u počítače, nebo jenom šťastná hvězda...

The two above-mentioned exceptions fit also into the category of a chance gone well. Nevertheless, I will remember the two for a long time. First of them was a classic Thai red curry. I felt like having some curry for a good while, but when I finally set out to buy the ingredients one evening, they closed the shop just before I got there and I ended up without the intended chicken or pork. However, by that time, I was so set to enjoy the meal that evening that I stopped by in an Asian corner shop and picked up some red peppers, mushrooms and courgettes. Although the procedure was entirely classic and it didn't even include any fancy fresh herbs or even fresh gigner, it came out to be probably the best curry ever to emerge from my kitchen. Who knows what is to blame: whether it was the lucky combination of veg, the red lentils I added with a handful of raisins, the coconut-flavoured basmati rice which came out just right, or whether it was the slow cooking combined with attending to my computer... Or maybe my lucky star.



Další zážitek jsem si připravila před pár hodinami. Po další sobotě strávené u počítače jsem usoudila, že překlad mám skoro hotový a tak si zasloužím odměnu. Vydala jsem se proto do obchodu s velice jasnou vidinou šťavnatého steaku před očima. Asi za to zase mohla souhra náhod v čele s kvalitní pravou svíčkovou, ale tahhle křehký, šťavnatý, krvavý a prostě dokonalý steak jsem snad ještě nejedla. V jednoduchosti je síla: zprudka opečený bez jakéhokoli nakládání či dochucování (krom obligátního finálního osolení a opepření), usazený na vrstvě zelených fazolek na másle, na tenhle kus mrtvé krávy budu ještě dlouho vzpomínat. Myslím, že i skrze žaludek se dá dojít osvícení...

I ate the second above mentioned memorable meal a few hours ago. After spending the whole of Saturday in front of the computer, I decided I need a reward for the translation I have nearly finished. I set off with a lucid vision of a juicy beef steak levitating in front of my eyes. Again, it was probably a lucky chance which made me run across a high-quality sirloin steak and my minute decision to spoil myself, but I must honestly say that this tender, juicy, bloody, just perfect steak was probably the best in my life so far. Simplicity takes you far: briefly grilled on hot oil, with no marinating or seasoning (of course, not counting the obligatory salt and pepper to finish it), served on a bed of butter-fried green beans, I think I will remember this piece of dead cow until the end of my days. I guess your stomach may take you towards enlightenment, too...