O víkendu jsme zase jednou vyrazili ke Kroftům na Špičák, toho času pohřbený pod metrovou vrstvou čerstvého sněhu. Komorní sestava pěti kousků se ukázala být naprosto ideální - víkend proběhl v klidu a míru, cpali jsme se indickým curry, vynikajícími šunkofleky a dalšími dobrotami, shlédli řádku neshlédnutelných televizních hitů v čele s Malým velkýn mužem, a dokonce jsme se vydali i na procházku k Černému jezeru. Lyžování jsme sice moc nedali, ale nevadilo to ani v nejmenším. Jen bylo v neděli poměrně náročné přinutit se opustit tu oázu klidu a bezčasí a vydat se zpátky do velkoměsta, kde po tichu není ani památky, na čerstvý horský vzduch může člověk leda tak vzpomínat, a ze sněhu zbývá jen špinavá břečka. A navíc tu čeká hromada práce.

Over the weekend, we set off once again to visit the Špičák hacienda owned by the Kroft family, currently burried under a meter-high layer of fresh snow. A modest combination of five souls turned out to be just perfect - the weekend was totally peaceful, we stuffed our stomachs full of Indian curry, excellent pasta bake and other delicacies, we voluntarily suffered through a range of insufferable TV hits led by the The Little Big Man aka Dustin Hoffman, and we even went for a walk to see the Black Lake. We did not ski much, but that didn't seem to bother anyone. Only on Sunday, it wasn't at all easy to force ourselves to get up and leave the quiet oasis where time seemed to stop, and trade it for the big city where silence is a thing to be desired, fresh mountain air remains a distant memory, and snow turns into dirty slush the moment it touches down. And one has to work.


improvizovaná sladká tečka...


indické curry, courtesy of Patak's


zasněžené smrky v šálku čaje

Spicak pod snehem

Dnes je neděle a tak jsme se s Marianou a s Dančou vydaly na výlet na Kozel. Nejprve jsme posnídaly v Kaabě na úplně vylidněných a pustých Vinohradech a pak jsme vyrazily. Prošly jsme se po zasněženém parku, vypily svařák ve venkovní cukrárně Marianiny tetičky a poseděly v místní čajovně, kde na nás čekalo dalajlámovo poselství, bůhví proč rozdělené do devatenácti bodů. Mimo jiné v něm stálo, že alespoň jednou do roka by měl člověk navštívit místo, kde ještě nikdy nebyl, což znamená, že já i Danča máme pro letošek splněno. Závěrečná zabijačka ve Mlejně byla pak nakonec trochu zklamání.

Today is Sunday, so we set off to visit the Kozel castle with Mariana and Danča. First, we had breakfast in Kaaba, and I've never seen Vinohrady so empty and dead as this morning. At Kozel, we took a walk in the snowy, cold park, had some mulled wine in an outside confectionery run by Mariana's aunt, and then some tea in the local tea room. There, we learned dalailama's message, god knows why divided into 19 points. One of these stated that everyone should visit some place new at least once a year, which means me and Danča can check this point off the list. The final pig slaughtering feast in Mlejn was a bit of a disappointment, though.


Steady your mind and calm your senses. And yes, of course she wears Diesel. What did you expect anyway?

Den po sushi večírku na mě v ledničce čekal zbytek zeleniny a krásný kus tuňáka a lososa. Vylezl z toho příjemný oběd, totiž stir-fry ze zeleninových proužků a úžasné dva rybí steaky obalené jen v nahrubo drceném pepři. Podobné věci bych chtěla v ledničce nacházet častěji...

The day after the sushi party, my fridge revealed some leftover veg plus a lovely piece of each tuna and salmon. This was turned into a rather pleasant lunch, that is, stir-fried vegetable strips to accompany the wonderful fish steaks, grilled with roughly crushed pepper. I wish I found such things in my fridge more often...

Tak takhle vypadala zcela holčičí sushi párty. Tentokrát jsme to pojaly celkem důsledně, včetně japonského piva Asahi, saké, miso polévky, tun sushi z luxusního tuňáka a lososa (díky, Dančo!), japonské zmrzliny, pěti krav a k tomu nádavkem dvou psích sekundantek. Navíc si návštěva odnesla prototyp recyklovaného designu určenému ke konzumaci nápojů všeho druhu. Co víc dodat? Bylo to dokonalé.

So, this is how a proper girl's sushi party looks like. This time, we were pretty accurate concerning all the Japanese proprieties: we had some Japanese beer, sake, miso soup, tons of luxury tuna and salmon sushi (thanks to Danča; Čakovice are really far away, though), Japanese ice cream, five cows and two doggie assistants. Besides, all involved took home a prototype of a recycled design item designated for the consummation of any alcoholic and non-alcoholic beverage. What else to say? This was perfect.

holcici sushi party

Ačkoliv víkend trávím pracovně (konečně jsem začala něco dělat, protože už mi s překládáním pěkně teče do bot), přesto jsem usoudila, že si potřebuju po zážitcích posledních několika dní trochu vyvětrat hlavu. A protože Stromovka bývá o víkendech nesnesitelně plná lidí a navíc tam chodím už téměř v pyžamu, vydala jsem konečně zas na kolo. Snad se tomu ani nedá říkat výlet, spíš malá sobotní vyjížďka, ale svůj účel to splnilo. Šáreckým údolím do Lysolají, Suchdol, Roztoky, Klecánky a zpátky domů. Vždycky mě znovu překvapí, jaký kousek od městských Holešovic jsou vesnické návsi, pole plná mlhy, bahnité pěšiny a hájky opadaných listnáčů. Obědvala jsem mandarinku a korbáčky na jakési mezi za Suchdolem a závěrečný sjezd do Roztok mě málem stál život, zato mi ale vyplavil do krve spousty adrenalinu, který jsem potřebovala jako sůl. Téměř na závěr mě čekal ještě deprimující zážitek v podobě prohlídky městského útulku, a stálo mě veškeré mentální úsilí, abych teď neměla doma krom své zpovykané Růženky ještě dalšího psího kamaráda. Tedy, minimálně tři až pět.

Although this is officially a working weekend, I decided that after the events of the past few days, I needed some fresh air. And because Stromovka on weekends isn't a place for being on one's own, and besides, I go there every day wearing pretty much my pyjamas, I took the bike and took off. It was just a little Saturday outing lasting no more than a few hours, but it has done me good. Through the Šárka valley up to Lysolaje, Suchdol, Roztoky and Klecánky, and all the way back home. It never fails to surprise me how, so near to the city bustle of Holešovice, one can find the austere peace of villages with only an occasional barking dog here and there, the fields covered in a blanket of fog, the muddy paths and the groves of barren, winter trees. For lunch, I had a tangerine and a few strips of cheese on some meadow near Suchdol, and the final downhill ride to Roztoky almost cost me life (yes, SPDs CAN be dangerous). However, it did flood my veins with much needed adrenalin, which was exactly why I did not brake. Towards the very end, I took a depressing tour in the municipal dog shelter, and it took me all my willpower not to be surrounded with a couple of these poor souls right now, apart from my spoiled ginger brat.



I know we make a great couple.


Dělíme se o korbáček.


Růža hlídá kolo.


Covered in mud.


Jízdní řád.


Ocásek kontempluje.


A takhle se má princezna doma.

Tři drobnosti. První koláž velice přesně zachycuje pracovní den mého psa; myslím, že k němu není co dodat. Snad jen to, že si připadám privilegovaná za to, že u toho můžu být, místo toho, aby mi hodiny života utíkaly v kanceláři bůhvíjaké nadnárodní korporace. Další dvě jsou dobroty z kategorie improvizací - první jsou indické brambory kořeněné koriandrem a černým pepřem, spáchané k jakémusi lednovému obědu, na druhém obrázku je pak středozemní salát, který jsem mě a krávám připravila na cestu na lyže do Saalbachu. Obojí se povedlo.

Three little impressions. The first collage describes pretty precisely how the workday of my dog looks like; I don't think there's anything else to say to that. Maybe only that I feel privileged that I have the opportunity to be here with her, instead of losing precious hours of my life in some office cubicle working for some evil international corporation. The two remaining pics show two food stuffs from the improvised category - first are Indian-spiced potatoes with coriander and black pepper which I fixed myself sometime in January, the second picture shows Mediterranean salad which I made for me and my fellow girls to eat in the car while driving to Austria to go skiing. Nice.

Pár náhodně vybraných kulinářských zastavení z posledních týdnů. Z různých důvodů jsem se rozhodla dát si na chvíli od vaření pauzu, to ale neznamená, že sem přece jen čas od času něco nepřibude. Voilá.

A few randomly selected treats from the past few weeks. For a variety of reasons, I decided to take a little break from cooking, yet this does not mean that I will stop updating the blog altogether. Here we go:


I had no choice but to bake cranberry muffins after receiving these irresistible silicone baking baskets from a friend for my B-day. Great for breakfast, they were.


This is hand-made, hand-rolled fresh pasta with herbs and black pepper. A world of difference from its prefabricated cousin, it was delicious with just a little butter and fresh parmasan cheese.



Homemade paté of chicken livers and almonds. Again, incomparable to the stuff bought in stores. Top picture shows it right after being made and finished with a layer of melted butter, bottom picture was taken the morning after when I had it for breakfast.


Another homemade treat - two versions of cheese, one with black pepper and herbs (in the background, out of focus) the second one (my favourite) with dried apricots, cranberries, and rolled in roughly chopped hazelnuts. Simple, delicious, the way to start a day.

A ještě první procházka roku 2009. Stromovka je pořád stejná, ale každý den trochu jiná: tentokrát jí slušel lehký sněhový poprašek, potkaly jsme dva černobílé pejsky, a cestou domů Růža prohnala jednu neopatrnou veverku a pokusila se ulovit dva holuby. Prostě klasika.

novoroční procházka

And the first walk of 2009. Stromovka is always the same, yet it keeps changing every day we come there: this time, it was adorned with a bit of snow, we met two black-and-white dogs whose company Růža enjoyed, and on the way home, she made an unsuccessful attempt at killing a careless squirrel and tried to herd two pigeons. Classic.

Ještě se vrátím zpět, totiž k večeři, na kterou jsem pozvala pár rodinných známých mezi svátky. Krom toho, že z toho vylezl neobyčejně příjemný, komorní večer plný duchaplné konverzace (aspoň asi do třetí otevřené lahve), jsem byla spokojená i s výsledkem vaření. Recept na polévku jsem našla náhodou chvilku před začátkem přípravy v jedné ze svých kuchařek, a ačkoli jsem od tymiánového vývaru z lesních hub s rajčaty a česnekem neočekávala nic převratného, výsledek mě dokázal příjemně překvapit. Zlatým hřebem večera ale bylo kleftiko: novozélandské jehňátko jsem nakrájela na velké kostky, marinovala je přes noc v mátě, tymiánu, rozmarýnu a olivovém oleji, a nakonec upekla v balíčcích z pečícího papíru. Tenhle trik jsem nevymyslela já. Nedávno mi totiž tuhle dobrotu připravily dvě spřízněné obžerné duše, a výsledek byl tak neuvěřitelný, že jsem ten zážitek prostě musela reprodukovat. Díky pečícímu papíru je jehně udělané úplně akorát - ani pečené, ani dušené, prostě měkkoučké, šťavnaté, trochu křupavé, prostě dokonalé. Jako přílohu jsem servírovala osvědčenou, ač nezvyklou kombinaci grilované zeleniny, tedy sladké brambory kombinované s řepou a zapečené s tymiánem a fetou. Na tenhle zážitek budu myslím ještě nějakou dobu vzpomínat, a rozhodně ho lze považovat za důstojnou kulinářskou tečku roku 2008.

Let's get even further back, to a dinner which I prepared for a few family friends during the holidays. Apart from it being a very pleasant, private evening full of meaningful conversation (until about the third bottle of wine was opened, that is), I was quite happy with the food, too. I found the recipe for thyme and wild mushroom broth just before the dinner and frankly, I did not expect much from it - yet, the result didn't disappoint me as I half expected. However, the star of the evening was the lamb kleftiko. I cut the lamb into large cubes which I marinated overnight in olive oil and herbs, namely mint, thyme and rosemary. Then, the cubes were sealed in little parcels of baking paper and baked in the oven on low setting for a couple of hours. This trick is not of my making - recently, I was served this delicacy by two fellow gastronomy-obsessed souls, and the result was so unbelievable that I simply had to reproduce the heavenly experience on my own. Thanks to the semi-transparent baking paper, the lamb comes out half-steamed, half-baked: it's juicy, tender, yet a little crispy - simply perfect. As an accompaniment, I served a well tried, yet unusual combination of sweet potatoes, beet root, and feta. I think that this was quite a honourable finish to the culinary season of 2008.

Tak. Vrátím se o kousek zpátky, a to sice k letošnímu Silvestru. Z čiré lenosti se mi nechtělo vymýšlet nějaké extrémní kulinářské inovace, tak jsem vsadila na klasiku - totiž nakládané olivy a lososí gravlax. Olivy vznikly ve dvou variantách - zelené jsem naložila s bazalkou, česnekem, slunečnicovými a dýňovými semínky, černé zase s fetou, sezamem a brusinkami. Musím říct, že varianta číslo 2 mi chutnala víc, nejlepší ale oboje olivy byly až skoro týden potom, co jsem je nakládala. Inu, trpělivost růže přináší. Gravlax z lososa mě tentokrát taky potěšil; snad díky vynikající samotné rybě, nebo díky tomu, že jsem na radu ochotného pana prodavače přidala ke standartním nakládacím ingrediencím i vodku, byl výsledek vskutku k sežrání. Silvestra jsem strávila u Lošťáků na chalupě, takže celé obžerství proběhlo v atmosféře klidu, míru a promrzlého českosaského Švýcarska. Není nad to zalézt po procházce do vytopené kuchyně, popíjet svařák a nechat městské starosti spát.

Silvestr 08

So. Let's go back a little, to this year's New Year's party. My sheer laziness led me to skip any extreme culinary experiments and instead, I went for the well-tried classics - that is, marinated olives and salmon gravlax. The olives came out in two versions; green ones were marinated with basil, garlic, sunflower and pumpkin seeds, while the black ones enjoyed the company of feta cheese, sesame seeds, and cranberries. I must say that I preferred version two, but both batches were at their best almost a week after I put them together. Well, patience pays off, as always with food. The salmon gravlax was a pleasant surprise, too. I don't know whether it was to be attributed to the excellent fish itself, or to the addition of vodka to the standard marinating ingredients (courtesy of a really helpful boy who sold me the salmon and with whom I enjoyed about half an hour of food-oriented conversation), the gravlax came out simply excellent. I spent the couple of days around New Year at a friend's place in North Western Bohemia, so the whole thing was rather peaceful and pleasant. There simply isn't a better way to forget all the city troubles than by enjoying a walk in freezing country and later sitting in a warm kitchen with a roaring fire and a pot of mulled wine at hand...