Malé zátiší: jak to vypadá, když si domů přinesete půlku jehněte. Musím se přiznat, že při pohledu tváří v tvář mě úkol rozporcovat takový flák masa poněkud zaskočil. Po několika hodinách jsem ale zvítězila, jehňátko spočinulo uložené v mrazáku, jeho kýta naložená v ledničce, a já se odměnila jatýrky a ledvinkami jen tak osmaženými na másle. Pěkně strávený večer...

A little still life: this is how it looks when you bring home half a lamb. I have to admit that at first, I felt a little intimidated faced with such an enormous task. In a few hours, however, I announced my victory. The baby sheep rested peacefully in the freezer, its leg marinated in the fridge, and I rewarded myself with liver and kidneys quickly fried with a little butter. What a lovely evening...

Tak. Už to nejde donekonečna odkládat, proto se pokusím shrnout pár dojmů z íránského výletu. Protože jsem se do Íránu vydala především navštívit sourozence Shadi a Houmana, nešlo o klasickou turistiku. Namísto pobývání v hotelích a běhání za památkami jsem si tak užívala neuvěřitelné pohostinnosti mých peršanů a jejich přátel, a místo trmácení po turistických atrakcích jsem měla možnost nahlédnout trochu do života i do kuchyní místních lidí. Protože jsem se záhy naladila na lehce zpomalenou vlnu, ve které tu všechno funguje, ty necelé tři týdny zmizely jako pára nad hrncem. Když totiž vstáváte kolem jedenácté, do dvou pomalu snídáte, pak trávíte několik hodin v taxíku v zácpě a pak už je pomalu čas na nějakou tu večeři, moc se toho stihnout nedá. Já ale brzo pochopila, že když se nebudu pokoušet "stihnout" všechno, aspoň mi to nejcennější neuteče. V malém bistru u silnice v Hamedánu jsem tak zažila dosud nejlepší snídani mého života - chléb, čerstvý sýr a ovčí máslo zalité medem konzumované pod širým nebem. Ochutnala jsem domácí ghormeh sabzi (neboli, v našem pojetí a velmi vzdáleně, jakýsi bylinkový guláš) od tří maminek - paní Rajabi, paní Komondor i paní Najme. Spoustu hodin jsem strávila povídáním se Shadi na zadních sedadlech těch nejotřískanějších taxíků íránské metropole. Zúčastnila jsem se večírku čtyř nejlepších kamarádů, kde se sice mluvilo jen persky, ale zato to byla snad nejlepší absint párty mého života. Poznala jsem palanga a pořídila si jeho patetické dvojče, telátko oblíbené... A dalo by se pokračovat. Z kulinářského hlediska se samozřejmě jednalo o výlet do ráje. Perská kuchyně je, alespoň dle mého názoru, delikátní, promyšlená, jemná, exotická, a mě neobyčejně sympatická. Díky péči Najme, vynikající kuchařky, jsem si navíc domů přivezla prvotřídní šafrán a další specialitky, například sušené citróny limu omani, bez kterých se khoresht uvařit moc nedá, sušenou berbeřici neboli zereshk, co se přidává do rýže, a sušené okvětní plátky růží, které dají zamíchat do jogurtu. Po návratu jsem z nostalgie hned vyzkoušela pár perských receptů a kupodivu šlo všechno víceméně hladce - mám tedy za sebou jehněčí ghormeh sabzi, rýži se šafránem a berbeřicí, kuku sabzi neboli bylinkovou omeletu, i halim bademjan, totiž zvláštní směs lilku a vařeného hovězího. Perská kuchyně se rozhodně stane součástí mého kuchařského repertoáru, a to nikoli jen z nostalgických důvodů.

Írán, Paběrky

Iran Colour

Iran B&W

Iran ornament

Okay, I cannot postpone this any longer, so I shall try to sum up some of my impressions from the trip to Iran. Because I went there mainly to see my dearest friends Shadi and Houman, it wasn't really a classic tourist trip. Instead of lurking around hotels and running after the monuments and museums, I enjoyed the incredible hospitality of my Persians and their friends, and instead of trying not to miss any tourist attractions, I had the opportunity to take a little peak into the lives and kitchens of the Iranian People. Soon, I tuned my internal clock to the local time, which runs considerably more slowly than ours, and, as a result, the three weeks flew past without me even noticing. When you get up around eleven, then spend two hours leaving the house, and then three more hours in the cab, it's pretty much time for dinner even before you get to your desired destination. I soon realised, however, that if I won't try to fit everything in, at least I won't miss the most precious moments running past. I had the best breakfast of my life in a little roadside café in Hamedan, consisting of fresh bread, cheese, butter and honey, eaten out in the open. I tasted ghormeh sabzi made by three moms, khanum Komondor, khanum Rajabi, and Najme. I spent endless hours talking with Shadi at the back of the shabbiest cabs in the Iranian metropolis. I attended a party of four best friends, where only Farsi was spoken (with an occasional reader's digest, courtesy of Houman), yet it was probably the best absinth party of my life. I've been introduced to The Palang and obtained his no-less pathetic twin, The Baby Cow... And I could go on. From the food enthusiast's point of view, of course this was a trip to paradise. In my opinion, Persian cuisine is delicate, elaborate, fine, exotic, and extremely close to my heart. Often, it isn't pretty, but who cares? It's the food to warm your soul. And thanks to Najme's care, I brought home many treasures: some excellent saffron, limu omani or dried lemons without which no sabzi would be complete, zereshk or barberries to add to rice, and dried rose petals which you add to yoghurt. After coming back, I obviously needed to cook some of the foods immediately, which made me miss Iran all the more. I was surprised that it all turned out pretty well - I made lamb ghormeh sabzi, saffron and zereshk rice, kuku sabzi and halim bademjan, an interesting dish of aubergine and boiled beef. Persian food will definitely become a staple of my repertoire, and not only for nostalgic reasons.


yoghurt with rose petals, sweet jewelled rice, and halim bademjan.


halim bademjan, detail.


kuku sabzi, bylinková omeleta.


my attempt at homemade barbari naan.


rice with zereshk and lamb ghormeh sabzi.

S obrovským zpožděním, a jenom stručně: jednak pár kulinářských drobností, konkrétně gravlax, jedno indické kuře na mandlích a pomerančích, dále podzimní řepa zapékaná s fetou a bylinkami, a nakonec ryba v koriandrové marinádě chermoula doplněná grilovanou zeleninou.

At long last, and just briefly: a few culinary details, namely gravlax, one Indian chicken with almonds and oranges, some autumn-scented beets baked with feta cheese and accompanied by a simple salad, and, finally, chermoula-marinated fish with some colourful grilled vegetable.







No a krom toho ještě galerie z jedné zcela podzimní procházky podél Vltavy až na Libeňák - zaváněla nostalgií starých časů i podzimní melancholií. Následoval ale výlet do Íránu, kulinářského ráje, magické země malovaných dlaždiček a těch nejlepších hostitelů na světě. N na jeho zpracování budu potřebovat o něco víc času - proto prosím všechny (tři) pravidelné čtenáře o trpělivost! Foto níže je jen první malou ochutnávkou.

Next comes a gallery from a totally autumn walk scented with the nostalgia of days long gone, which took me from Stromovka along the river all the way to the Libeň island. Much more exciting trip ensued - I spent a few weeks in Iran, the food-lovers' paradise and the mystic land of painted tiles and the best people in the universe. I will need some time to process the whole experience, so be patient. The one picture below is to serve as a little tasting of things to come.

Libenak

Dnes přibude jen link na tři galerie* ze zřejmě posledního letošního výletu, který se ještě dal počítat do léta. Pět dnů v Ga-Pa uteklo jako voda: Stihla jsem pár procházek, místní trh se vším možným co se jídla týče, deštivý výlet do Mnichova i výstup na Zugspitze, tedy nejvyšší kopec Německa. Bylo nádherně (jeden z posledních letních dnů, obávám se), ale všude se motaly spousty lidí. Závěrů je několik. Jednak jsem zkonstatovala, že pracovat ve dvou tisících s výhledem na Alpy bych si dala líbit častěji; zadruhé, davy turistů vlezou skutečně všude; a zatřetí, Mnichov v neděli a v dešti je trochu depresivní záležitost - protože se jedná o metropoli katolického Bavorska, jediné otevřené podniky jsou kostely, turecké kavárny, bordely, a naštěstí i muzea. Co dodat na závěr? V Praze nám asi definitivně přišel podzim, takže jsem začala topit a přesunula se do zimního udržovacího módu. Konzumuju hektolitry horkého čaje, k tomu deka, počítač, a výhled ven do deště...

*fotil Martin a já cca 50/50, ač na můj Canon

Today comes a link to three galleries* which sum up this year's last (most likely) summer outing. Five days in Garmisch Partenkirchen flew past without me even noticing. I took a few walks, visited a local farmer's market, took a rainy trip to Munich, and conquered the Zugspitze, the tallest peak in Germany. The weather was lovely, one of the las sunny days of this summer, so there were loads of people everywhere. Three observations: first, I must admit that having an office in 2000 meters of altitude with a view of the Zugspitze is a luxury I'd like to be able to afford more often; second, tourists really do get everywhere; and, third, Munich on a rainy Sunday may come off a little depressive: due to its prominent standing as the metropolis of the strictly Catholic state of Bavaria, the only places open on Sundays are churches, Turkish kebab shops, brothels, and, thank Cod for that, museums. What else to say? Autumn seems to have arrived to Prague. I turned on the heating and decided to enter my winter hibernation period. I drink endless pots of hot black tea, sit at the computer wrapped in a blanket and stare out the window through the rain...

*pics by Martin and me 50/50, although all taken with my camera

A ještě pár obrázků ze sobotního, ryze účelového výletu, při kterém jsme nicméně stihli spoustu věcí: například vylézt na Spící Pannu a rozhlédnout se po krajině, nechat se lehce otrávit davy turistů u Máchova jezera (kdo to mohl tušit, že), usmířit se žlutou limonádou, pestrou jako místní typografie, a ještě nakonec doma udělat spoustu práce. Poslední srpnová sobota se, dle mého názoru, docela vyvedla.

And a few pics from this Saturday's trip. Its purpose was rather pragmatic, yet we managed to do plenty of things on the way: walk up the Sleeping Virgin rock and take in some views of the hills, get annoyed by the masses of tourists at Mácha's lake (yes, what was I to expect at a prime holiday resort on the last weekend of the summer vacation?), find peace again through the bright yellow lemonade of our childhood which must have inspired the tones of the local typography, and, in the end, even get some work done when finally at home. The last Saturday of August did, in my opinion, come out quite well.

Takže popořadě. Nejprve foto vynikajících domácích míchaných vajíček, které jsem nedávno snídala po jakémsi večírku okolo druhé odpolední. Doma nebylo nic než pár vajec, ty ale stačily na to, aby mě smířily s kocovinou a tím pádem i s celým světem. Odněkud se k nim vykulilo i pár cherry rajčátek, a celkový dojem byl tak dokonalý.

So, one thing at a time. First picture features delicious scrambled eggs which I had for breakfast recently around 2 PM. It was after a demanding night (spent drinking, yes, if you must ask) and this meal managed to put me at peace with my hangover and, that way, with the whole world. I even found a few cherry tomatoes to go with it, which sealed the deal completely.



Další obrázky jsou připomínkou Itálie. V prvém případě je to pravá mozzarella kombinovaná s rajčaty vypěstovanými Magdinou babičkou, panenským olivovým olejem a silnou thajskou bazalkou... prostě caprese bez kompromisů, konzumované samozřejmě v příjemné společnosti. Tak nějak má vypadat opravdové léto. Na další fotce jsou vidět doma napůl pečená, napůl sušená rajčata. V troubě jsem je na 110 stupňů pekla celých sedm hodin, jen lehce posypané česnekem, pepřem, trochou hnědého cukru, bylinkami, a zakápnuté olivovým olejem. Tahle dobrota se dá i zakonzervovat na další použití, musím ale přiznat, že já se k tomu zatím nikdy neodhodlala: rajčata vždycky hned skončí v jednoduchých těstovinách, tentokrát s bazalkou, pršutem a dýňovými semínky. Jejich chuť je nepopsatelná, promítne se totiž do nich každá minuta, po kterou je vydržím nechat v troubě. Jedná se o ideální, pomalé jídlo pro pracovní odpoledne. Námaha je minimální, vysoké nároky se týkají skutečně jen trpělivosti, a odměna za přemáhání je nakonec sladká, a to doslova. Navíc celá procedura příjemně provoní celý byt a byť u počítače, přece z něj je najednou o trochu víc domov.

These three pics are a tribute to Italy. First features buffalo mozzarella combined with home-grown tomatoes from Magda's grandma, virgin olive oil and strong Thai basil... simply put, caprese without a compromise, eaten in a great company - this is what a proper summer should feel like. The following picture shows half-baked, half dried tomatoes. They've been in the oven for seven hours, baked at a low temperature dressed only in a few drops of olive oil, some garlic, herbs, little brown sugar, and salt and pepper. This delicacy may be preserved for later, although I must honestly say that I've never had the nerve yet - they always end up in a batch of fresh pasta, this time with some prosciutto, basil, and pumpkin seeds. The taste is indescribable, because the meal reflects every single minute the tomatoes spend in the oven. As impatient as I am, this is one of the hardest meals for me to make, it is a perfect solution for busy days, though, since I can happily work at the computer all day and still eat something great at the end of the day. Besides, in the process of making, the tomatoes fill the whole kitchen with heavenly, comforting smell which makes it less of an office and more of a home.





Na posledním obrázku jsou grilované lilky podle podobného modelu jako výše zmíněná rajčata. Plátky lilku stačí potřít směsí medu, olivového oleje, česneku, trošky koření a citrónové šťávy a nechat je v troubě grilovat po libosti. Podávat se dají s jogurtem rozmíchaným s koriandrem, nebo klidně i bez, podle toho, co se v ledničce najde. Dobrou chuť!

The last picture shows grilled aubergines made in a similar fashion as the above-mentioned tomatoes. Just dress the thin slices in honey, lemon juice, olive oil, garlic and some spices, and leave them under the grill for pretty much arbitrary length of time (the longer the better of course). These may be served with yoghurt and fresh coriander, but will taste just as well on their own; always go by what you find in the fridge. Enjoy!

Dnes přibudou linky na pár posledních galerií, které v podstatě vypovídají o veškerých příjemných zážitcích tohoto léta. Svatba Zuzky a Vítka byla ztělesněním pohody, lenošení, jídla, pití, tance, povídání s přáteli, koupání v lomu, zkrátka esencí toho, co člověku dodá energii přežít běžný pracovní den. Další galerie je z rynartického víkendu z konce července, kde se jednalo v podstatě o totéž. Až na dvě rekreační vycházky (aby se neřeklo) všechno proběhlo podobně - scrabble, domácí borůvkové knedlíky, grilování masáků, a večerní mlha. A poslední obrázky v černobílém - blíží se nám podzim, a začínám se na něj těšit. I ty výhledy do kraje budou za chvíli vonět jinak...

Today, I'm adding links to some new galleries which pretty much sum up all the pleasant things I experienced this summer. Zuzka and Vítek's wedding took place over a weekend stuffed with all that's best in life: lazying about, food, drink, dance, chatting with friends, swimming in a quarry... Basically an essence of what one needs to survive the common work day. The next gallery is from a weekend in Rynartice, where the topic was pretty much the same. Apart from two leisurely walks, the weekend flew away with scrabble, home-made blueberry dumplings, grilled mushrooms, and the evening fog. At last, the black and white pictures hint at the realization that autumn seems to be coming. I am very much looking forward to it - soon, even the views over the landscape will feel new...

srpnove vikendy

Rynartice

svatba Zu+Vitek

A nakonec ještě letní thajská polévka s citrónovou trávou, zázvorem, curry pastou, žampiony, koriandrem, limetkou a dalšími dobrotami. Hotová je za chvilku a hned se na ní pozná, jestli nebyla šizená sušenými ingrediencemi. Když je totiž udělaná poctivě, tak poskytne strávníkovi přesně to, co se od dobrého letního jídla očekává - lehké osvěžení a zážitek pro všechny smysly.

And, finally, one summer thai soup with lemongrass, ginger, curry paste, mushrooms, coriander, lime, and other goodies. The soup doesn't take long to make and immediately, it tells you whether all the ingredients were fresh and plentiful as they ought to be. Once made properly, it gives you exactly what is expected from a good summer meal - refreshment and a blast for all your senses.

Následující obrázky mají společného víc, než je jasné na první pohled. Jak višňovo-rybízová bublanina, tak bábovka jsou totiž upečené z univerzálního těsta, které pochází z pokladnice našich rodinných receptů. Tzv. olejová bábovka se dá totiž reprodukovat v mnoha různých podobách. Do nadýchaného sněhového těsta se dá přidat kakao nebo skořice, jde z něj upéct korpus na dort (nejlépe dokončený taktéž rodinným ořechovým krémem a domácí čokoládou), ale stejně se uplatní i v ovocné bublanině, ať už višňové, nebo třešňové, rybízové, zkrátka podle toho, které kyselé ovoce zrovna člověku přijde pod ruku. Příprava je jednoduchá a užití vskutku univerzální.

The following pics have much in common, as both the bábovka [granny's cake] and the bublanina [sponge cake] with morello cherries and red currant are made of the same, universal dough, the recipe for which comes from our family's recipe treasury. The dough may be used for a variety of purposes - light and fluffy thanks to the use of beaten egg whites, it may be finished by adding cocoa or cinnamon, it works excellent as a birthday cake finished with a traditional family walnut cream and home-made chocolate, and in summer, it is transformed into a sponge cake through the addition of pretty much any sour fruit, be it cherries, morello cherries, or all kinds of currants, depending on what you run across. The preparation is as simple as it gets, and the use is truly universal.

Konečně! Celý měsíc už uplynul od posledního zápisu. Následovat bude několik různých témat. Zaprvé přijdou obrázky dvou klasických letních večeří, totiž pečených rozmarýnových brambor a italského rizota. Brambory jsou osvědčená jednoduchá klasika vytvořená pod heslem "česneku nemůže být nikdy dost". Nové brambůrky se rozplývají na jazyku a stejně tak do sladka vypečené celé hlavičky česneku. Tentokrát jsem celou dobrotu fotila ještě před vložením do trouby, aby se zachovala jemná, téměř snová struktura čerstvých snítek rozmarýnu a tymiánu.

Finally! For over a month, no update has found its way here. Several topics will thus follow. First, two pictures of classic summer suppers, that is, baked new potatoes with rosemary and garlic, and italian risotto. The potatoes are a well-tried classic created with the fact that there can't ever be too much garlic on mind. New potatoes literally melt in your mouth, same as the sweet, creamy heads of garlic. This time, I took the picture before baking the thing, as I wanted to capture the fine, almost dreamy texture of the fresh rosemary and thyme sprigs.




Italské rizoto je taky klasika. Klíčem k úspěchu je domácí vývar z kuřecích skeletů nebo telecích kostí. Já ho vyráběla den předem a trval celých pět hodin, ovšem každá minuta stála zato. Proces vaření samotného rizota je pro mě jednou z nejmeditativnějších aktivit, které se v kuchyni dají provozovat. Nejprve se rýže osmaží na másle a trošce cibulky a přidají se domácí namočené hříbky (ty mu dodávají tu krásně sytou, hnědou barvu). Pak už zbývá jen trpělivě pozorovat, jak rýže za stálého míchání mění strukturu, přidávat po troškách horký vývar a víno, čichat rodící se dobrotu, a pečlivě, téměř alchymisticky sledovat tu pravou chvíli, kdy je rizoto nejlepší. Nakonec jsem do něj přidala pravý italský Parmazán, který nám Dobroň dovezl z Itálie, a dokonalá večeře byla na světě.

The risotto is also a classic. Key to success of the whole project is to prepare enough of high-quality chicken (or calf) stock. Mine took five hours and I made it a day ahead. The process of actual risotto making is one of the most meditative and relaxing activities I've done in the kitchen so far: You carefully stir the rice, adding a ladleful of hot stock or red wine at a time, watching it evaporate, smelling the goodness (in the beginning, I fry the rice in a little butter and shallots and I add soaked and squeezed hand-picked wild mushrooms), and waiting for just the right texture and taste. In the end, I added some fresh, roughly grated parmasan brought to us by a friend from Italy; as simple as it can get, this meal was really a heavenly treat.

Ještě úplně opožděný obrázek z africké večeře pro kamarády, která se konala asi před měsícem. Servírovala jsem osvědčené dobroty jako baba ghanoush, hummus, tabbouleh, a jako hlavní chod kuskus v páře se zeleninou a krůtím masem. Soudě podle ohlasů měla večeře úspěch, a co zbylo, jsme spokojeně večeřely a snídaly ještě pár dnů poté.

One very late reminder of an African dinner for a few friends which took place about a month ago. I served some well-tried classics, that is, baba ghanoush, hummus, tabbouleh, and couscous steamed with veg and turkey as the main course. Judging from what the guests said, it was a success, and the leftovers provided us with a few more suppers and snacks.




Další dvě fota jsou holdem mé letošní letní obsesi, totiž frappé a lehkým těstovinám. Na těstovinách mě baví především to, že se dají vyrobit v podstatě i když lednička úplně zeje prázdnotou, a dají se konzumovat studené. Domácí frappé je potom tak trochu z nouze ctnost: po pobytu v Řecku před pár lety jsem si tuhle místní specialitu zamilovala, ale v Čechách je velice těžké najít skutečné frappé, totiž silnou, hořkou, napěněnou kávu plnou ledové tříště. Už několik týdnů tak namátkou testuji nejrůznější kavárny a fast foody. a zatím jediný úspěch dle mého gusta jsem zaznamenala v Boulevardu ve Vodičkově ulici. Jinde jako frappé servírují většinou obyčejnou kávu s ledovými kostkami, případně přeslazenou hmotu, která v letním vedru rozhodně neosvěží. Domácí frappé jsem nakonec vyexperimentovala jako kombinaci malého šálku koncentrované, klidně instantní kávy, spousty mléka a ledových kostek. nakonec dosypu trochu hnědého cukru a celou směs rozmixuji tyčovým mixérem, a džbán životabudiče na celé dlouhé letní odpoledne je na světě.

The next two pics are a celebration of this summer's obsession, that is, frappé and light pasta. Pasta is a versatile option for the days when your fridge seems almost empty, and its other advantage is that it can be consumed cold. Home-made frappé was a solution forced on me by incompetent Czech cafés and fast foods. Couple of years ago, I fell in love with this refreshing beverage when we went to Greece for a holiday. Every summer since then, I test a variety of Czech cafés randomly, mostly to be disappointed. One exception is the Boulevard fast food in Vodičkova, but elsewhere, I usually get a plain coffee with ice cubes or much-too-sweet semi-liquid which provides no refreshment whatsoever. To get the strong, bitter, icy, frothy drink I loved in Greece, I tried a variety of combinations. I found that a little cup of concentrated Nescafé, lots of milk, and a bowl of ice works best. All you need to do is add a little brown sugar and process the whole thing, and you end up with a large pitcher of refreshment which will last you throughout a summer afternoon.