Předvánoční shon mi nedovolil dostat se k počítači dřív, a stejně ještě nemám ve všech těch slavnostních impresích docela pořádek. Proto sem teď přibude pouze série fotek z pečení cukroví, které na samém konci dopadlo značně neslavně - cukroví jsem bláhově uložila do chodby domu, aby trošku změklo, a to už nestihlo, neb mi ho nějaký dobrák odcizil. Zbyl mi celý jeden parádní talíř s ukázkovými kousky a trocha hořkosti, kam že to ten svět s námi spěje. Další fotky znázorňují předvánoční bábovku a králíka na švestkách.

The pre-Christmas stress did not permit me to get here earlier, and even now, I haven't managed to sort out all the seasonal impressions. This is why I am only posting a series of pics from the baking of Christmas sweets, which did not end up well at all. In my endless stupidity, I decided to store all the finished goodness in the hallway of our house to let it soften a bit, and it did not get a chance, because some good soul has stolenl the whole lot immediately. I was left with a plateful of sweets to show my friends, and some bitterness related to where is this evil world coming to. Oh well. The remaining pics show some regular, pre-seasonal cake and a rabbit stew with plums.

Ve Vltavě uplynula spousta vody a podzimní plískanice spolehlivě přecházejí do ranních klouzaček. Skoro měsíc sem nic nepřibylo, tak tedy popořadě: na prvním obrázku je výborně pálivé indické vindaloo, tentokrát trochu netradičně z mletého hovězího a lilku. Připomnělo mi dobroty z Camden town, až se ve mě probudila nostalgie. Další v pořadí je zcela improvizační, zato však vynikající salátek prostého složení - byla v něm jen rukola, avokádo pokrájené na tenké plátky, a cherry rajčátka. Vše opepřeno, zakápnuto balsamikovým octem a dokončeno plátky čerstvě strouhaného parmazánu. Božská lahoda... Další v pořadí jsou brambory zapečené s limetkovo-tymiánovým kuřetem a celými stroužky česneku. Zakončovací vtip spočíval v průsvitných plátcích brambor v poslední vrstvě, které se báječně propekly na voňavé a křupavé lupínky. Pravá zimní delikatesa, podávaná s přílohou fazolek a kukuřice podušené na másle. Další v řadě jsou špagety s čerstvým pestem z petržele, pražených vlašských ořechů a dýňových semínek, a kalorické bomby v podobě olivového oleje, sladké smetany a parmazánu. A samozřejmě pár stroužků česneku. Špaget byla spousta a vydržely mi v ledničce i pro sobotní návštěvu Mariany a Magdy, ale nejlepší byly stejně čerstvé, zasypané semínky a parmazánem. Poslední kousek dnešního přehledu představuje jednoduchý citrusový salát z pomeranče a grepu kombinovaného s plátky jablek a troškou hrubého hnědého cukru. No a nakonec Růženka... která měla velkou chuť na domácí štrúdl připravený pro tatínka s babičkou, bohužel se ho ale nedočkala.

Okay, okay, It's been a few weeks again since my last update. In Prague, the autumn slush slowly turns into morning frost and the resulting slippery adventure in the park, and here is an overview of the delicacies I've tasted recently. Fist was delicate, very spicy indian vindaloo, this time prepared of minced beef, aubergine and chickpeas. It reminded me of the Camden town lunch and evoked a wave of nostalgia in me. Next was a quick improvised salad made of only three core ingredients, that is, rocket, slivers of avocado, and cherry tomatoes. The whole mix was properly peppered up, sprinkled with balsamico and freshly grated parmasan. What a heavenly treat... Next were potatoes au gratin with lemony-thyme chickken and whole cloves of garlic. The finishing touch were the thin slivers of potatoes which turned into a delicious, crunchy crust on top. I served it with steamed green beans and corn. Next were spaghetti with parsley, walnut and pumpkin seed pesto, made of a caloric base of cream, olive oil, butter and parmasan, and of course garlic. I made an enormous bowl of these and served them to Magda and Mariana during our Saturday's party, but of course they were best fresh, sprinkled with pumpkin seeds and parmasan. The last item on the list is a simple citrus salad, made of orange, grapefruit, slices of apple and some brown sugar. And Růženka, naturally... She expected some of that wonderful homemade apple strudel I made for my dad and my grandma, but, alas, she waited and waited in vain...

Tak. Tady je další série obrázků různých dobrot. Protože jsem líná a nedávám sem fotky dost často, rozdělím následující do tří skupin. První, největší, souvisí s ročním obdobím. Nastal podzim, lépe řečeno podzim pomalu končí a chýlí se k zimě. S tím souvisí jednak akutní nechuť dojít z postele dál než pro konvici s čajem, jednak nutkání zalézt pod peřinu a zůstat v tom bezpečném úkrytu až do konce března (nejméně), a co se týče jídla, pokusy zažehnat všudypřítomné lezavo náhražkami v podobě hřejivých polévek, domácích štrůdlů a jiných pokud možno uklidňujících a těšících pokrmů z tohoto sezónního soudku. Následují čtyři fotky: první znázorňuje proces výroby hruškovo-jablečného pyré (na čtenáři je odhalit tu řadu dalších ingrediencí), další jeho výsledek u snídaně, třetí obrázek je opět pohled do kuchyně, tentokrát při vaření asijské dýňové polévky s celými špenátovými listy, a poslední foto zobrazuje klasický jablečně-hruškový štrůdl v procesu přípravy, možná netradičně oživený sušenými meruňkami, muškátem a trochou chilli (aby skutečně zahřál).

So, here is another series of pictures. Since I am lazy and unable to post more often, the following shall be divided into three groups. The first, most significant group of food pics has to do with the time of the year we arrived at. The fall is here, has been here for a while, and the winter is around the corner, too. This season is marked by my inability to walk further than from the bed to the kitchen to pick up a pot with boiling tea and head back, by an irresistible urge to crawl under the duvet and stay there until the end of March at least, and by attempts to shoo away the cold with a variety of pacifiers in the shape of warming soups, home-made apple strudels, and other soothing, pleasant foods from this season's repertoire. The following four pics show the process of making an apple-pear puree (spot the variety of other ingredients), the final result consumed for breakfast, another peek into the kitchen in the course of the preparation of Thai pumpkin soup with whole spinach leaves, and, last, but not least, an apple-pear strudel in the process of making, this time perhaps a bit unusual, with the addition of dried apricots, nutmeg and a sprinkle of chilli powder (to really warm you up, you see).






Následují obrázky dokumentující odlišný přístup k pokusům o zahnání zimy, totiž skrze připomínku slunného jihu Evropy a místní kuchyně. Postupem času jsem zkoušela steak ze svíčkové na fazolkách a kukuřici, špagety s rukolou a sušenými rajčaty, brambory pečené ve slupce a plněné směsí jarní cibulky, semínek a parmazánu, a salátu z rukoly, cherry rajčátek a sušeného špeku, opět sypaného čerstvě strouhaným parmazánem. Ač to tak nevypadá, i poslední foto se zaháněním zimy souvisí. Lidová moudrost praví, že zahřát se dá i zevitř, a to alkoholem. Tahle metoda bohužel není příliš účinná, a navíc po ní obvykle následuje kocovina. Jednu z těch, které mě poslední dobou přepadly, jsem se pokusila vyřešit volskými oky z domácích vajíček, které mi věnovala teta Stáňa během dušičkové návštevy Lochenic. Kocovině to moc nepomohlo, ale bylo to dobré.

The following pics document a different approach to attempts of forgetting the cold, that is, via meals reminding of the sunny, Italian South. I've tried steak on a bed of green beans and corn, spaghetti with rocket and sundried tomatoes, jacket potatoes filled with spring onion, sunflower seeds and parmasan, and a salad of rocket, cherry tomatoes and grilled prosciutto, again sprinkled with freshly grated parmasan. Although it may not seem so, the last photo also has to do with getting rid of the ever-present cold. Anecdotal evidence has it that alcohol may help warm you from the inside. Unfortunately, this method rarely helps in practice, and, to add insult to the injury, it is usually followed by a heavy hangover (at least when one knows how to drink with moderation, just as I do). I tried to solve one of the recent hangovers with 100% free range fried eggs given to me by my aunt while I was visiting the relatives in Lochenice. It did not help the hangover much, but they were tasty, indeed.







Třetí skupina obrázků s jídlem tak moc nesouvisí, a stačí jim stručné popisky:


Růženka ve Stromovce, dokud podzim ještě ukazoval tu přívětivější tvář / Růža in the park, still during the pleasant part of autumn.


zeď lochenského hřbitova, a státní nivelace / Lochenice cemetery wall; most of my Neuman ancestors rest there


já, Růžena, a Marianina Červená Mikina / me, Růža, and Mariana's Red Hoodie


večer u babičky: lentilky a chlebíčky, ozvěna dětství / an evening at grandma's, and the icons of my childhood


druhá část dušičkového víkendu, aneb narozeninový výlet k prameni Labe. Jak je vidět, Růža NENÍ horský pes. / second part of the All Souls weekend, a walk in Krkonoše mountains. Apparently, Růženka is NOT a mountain dog.

Tak, je čas dohnat resty a zase přihodit pár obrázků různých dobrot. V zásadě, až na dvě výjimky, nedošlo na nic výjimečného. Přesto je ale z obrázků patrný můj kulinářsko-životní styl. Ranní toasty z grilované ciabatty s rukolou a bílým přírodním sýrem byly výtečné a pomohly mi vyrovnat se s realitou dalšího pracovního dne. Avokádovo-hořčičný salát, opět s rukolou (na tu teď značně trpím) a další čerstvou zeleninou byl zpestřením věčné studené kuchyně prokládané návštěvami restauračních zařízení nevalné úrovně. Houbová polévka od Maggi patří mezi příjemná překvapení instatní kuchyně: ačkoli se jedná o polévku z prášku, nejsou v ní přidány žádné konzervační látky, barviva a podobná svinstva. Zejména v kombinaci s hrstkou domácích sušených hříbků znamenala jednoznačně nejpříjemnější kulinářské překvapení v sortimentu našich obchodů za posledních pár měsíců. Za tip i za první ukázku díky Magdě. No a nakonec guacamole s tortillami v poněkud překvapivé kombinaci s pečenými kaštany. Jednalo se o zcela náhodnou improvizaci, a přesto to šlo krásně dohromady. Samozřejmě v kontextu sedmičky vína a příjemného holčičího žvanění.

So, the time is ripe for a few new pics of various delicacies. It can be said that apart from two exceptions, nothing breakthrough has come from my kitchen. Nevertheless, the pics bellow pretty much reveal my culinary lifestyle. The morning toast of grilled ciabatta covered with rocket and white natural cheese helped me come to terms with yet another workday. Salad with avocado and mustard and, again, rocket (my recent favourite, as you may have noticed) was a bright spot in the grey reality of cold dinners and poor quality restaurants visited in order to avoid cooking. Creamy mushroom soup made by Maggi counts among the pleasant surprises of ready-made cooking supplies. Although it is a soup sold as a ready-made, dried mixture, it does not contain any conservants, colourings, or other crap. Especially when combined with a handful of hand-picked, dried wild mushrooms, it was deffinitely the most pleasant surprise to come from the shop shelves in the past couple of months. Thanks to Magda for the tip and for the first tasting as well. And, to close the day off, there was some quacamole combined with tortilla chips and, perhaps surprisingly, with grilled chestnuts. Although the combination was purely coincidental, it did fit together beautifully, especially in the context of red wine and pleasant girls' smalltalk.






Dvě výše zmiňované výjimky sice také patří do kategorie výjimečně podařené improvizace, budu na ně ale dlouho vzpomínat. První bylo klasické červené thajské curry. Měla jsem na něj chuť už nějakou dobu, když jsem se ale jednoho večera konečně vydala pro potřebné ingredience, zavřeli mi obchod před nosem a já neměla plánované kuřecí ani vepřové maso. Protože jsem si ale večer bez curry už nedovedla představit, v asijské večerce jsem se stavila pro červené papriky, nějaké ty žampiony a pár cuket. Ačkoliv jsem zvolila úplně klasický postup, dokonce bez čerstvých bylinek, zázvoru a podobně, curry se povedlo snad jako nikdy předtím. Kdo ví, jestli za to mohla šťastná kombinace zeleniny, přídavek trochy čočky a rozinek, podařená basmati rýže s kořením a kokosem, pomalé vaření prokládané posedáváním u počítače, nebo jenom šťastná hvězda...

The two above-mentioned exceptions fit also into the category of a chance gone well. Nevertheless, I will remember the two for a long time. First of them was a classic Thai red curry. I felt like having some curry for a good while, but when I finally set out to buy the ingredients one evening, they closed the shop just before I got there and I ended up without the intended chicken or pork. However, by that time, I was so set to enjoy the meal that evening that I stopped by in an Asian corner shop and picked up some red peppers, mushrooms and courgettes. Although the procedure was entirely classic and it didn't even include any fancy fresh herbs or even fresh gigner, it came out to be probably the best curry ever to emerge from my kitchen. Who knows what is to blame: whether it was the lucky combination of veg, the red lentils I added with a handful of raisins, the coconut-flavoured basmati rice which came out just right, or whether it was the slow cooking combined with attending to my computer... Or maybe my lucky star.



Další zážitek jsem si připravila před pár hodinami. Po další sobotě strávené u počítače jsem usoudila, že překlad mám skoro hotový a tak si zasloužím odměnu. Vydala jsem se proto do obchodu s velice jasnou vidinou šťavnatého steaku před očima. Asi za to zase mohla souhra náhod v čele s kvalitní pravou svíčkovou, ale tahhle křehký, šťavnatý, krvavý a prostě dokonalý steak jsem snad ještě nejedla. V jednoduchosti je síla: zprudka opečený bez jakéhokoli nakládání či dochucování (krom obligátního finálního osolení a opepření), usazený na vrstvě zelených fazolek na másle, na tenhle kus mrtvé krávy budu ještě dlouho vzpomínat. Myslím, že i skrze žaludek se dá dojít osvícení...

I ate the second above mentioned memorable meal a few hours ago. After spending the whole of Saturday in front of the computer, I decided I need a reward for the translation I have nearly finished. I set off with a lucid vision of a juicy beef steak levitating in front of my eyes. Again, it was probably a lucky chance which made me run across a high-quality sirloin steak and my minute decision to spoil myself, but I must honestly say that this tender, juicy, bloody, just perfect steak was probably the best in my life so far. Simplicity takes you far: briefly grilled on hot oil, with no marinating or seasoning (of course, not counting the obligatory salt and pepper to finish it), served on a bed of butter-fried green beans, I think I will remember this piece of dead cow until the end of my days. I guess your stomach may take you towards enlightenment, too...

A ještě pár obrázků kulinářských. Z nejrůznějších důvodů v posledních týdnech vaření zanedbávám, přesto se ale tu a tam něco urodí. S podzimem dorazila i sezóna jablek a hrušek, které se hodí do ledasčeho. Já mám ráda jejich kombinaci se sýrem, která se dá snídat i večeřet, odtud tousty s nivou, hruškami a rukolou, nebo ranní bageta s cheddarem a plátky jablíček lehce poprášená kmínem. Užívám si ale i jablka úplně samotná, například jako snídani doplněnou hruškovým džusem se skořicí. Z cizích krajů do mojí kuchyně na dámskou jízdu opět zavítalo sushi, a zase mělo úspěch, a před pár týdny pak severoafrická variace na lilek s medem, citrónem a chilli (všechna fota rozmazaná, tudíž nepublikovatelná), doprovázená ciabatou opečenou se zbytkem dresinku (viz níže).

Here are a few food photos as well. For a variety of reasons, I haven't been cooking much over the past few weeks, but even then, every once in a while something worth noting comes up. As the autumn arrived, so did pears and apples, some of the most useful fruits I know. I like to combine both with cheese, either for breakfast or dinner. Here is where the combination of blue cheese, pears and rocket comes from, as well as the morning baguette with cheddar and slivers of apple lightly dusted with caraway. From foreign foods, my kitchen hosted some much-welcomed sushi to greet the London revival party guests, and several weeks ago, I made some north-African-like aubergines, grilled in a marinade of honey, lemon and chilli (not pictured, since none of the pics were sharp) and accompanied with fresh ciabatta grilled with the same marinade (seen bellow).

do Stromovky dorazil podzim, a Růženka se v něm moc krásně vyjímá. Už může zase ven a jak je vidět z fotek, užívá si to, a já také. / The autumn has arrived, and Růženka is a true dog of this season. Since she has been allowed to go out again, she is enjoying herself very much, and I like it, too.

podzim ve Stromovce

Už je to pár týdnů, kdy jsme se vrátily z v pořadí již druhé dámské jízdy v Londýně. Osvědčené složení tří krav, dokonalý hostitel Štěpán a živá britská metropole se zasložily o naprosto vyčerpávající několikadenní koktejl večírků, textovek, ranních kocovin, protančených nocí, nakupování, bloumání, ochutnávání místních dobrot, jednoduše užívání si života plnými doušky. V lednu jedeme na týden!

It's been a few weeks since we returned from the second girl's stag party in London. The well-tried combination of three ladies, our perfect hosts, and the lively British capital, all these elements combined resulted in an utterly exhausting cocktail of parties, text messages, morning hangovers, club nights, shopping, wandering, tasting of local delicacies, to put it short - we surely did enjoy our lives throughout these five days. In January, we are going again, for a whole week!

here are a few tastings of the trip: perfect lamb curry from Camden, some Chinese near Leicester sq., and breakfast at Nero's (hello, globalisation, I love you!)





and here are all the remaining pics:

Londýn podruhé

Poslední víkend jsme strávili na Provodíně. Byla to nádhera, jako ostatně vždy. Babí léto se ukázalo v plné kráse a víkend se tak nesl ve znamení šumící lípy, hrušek, modrého nebe, a ostrého, podzimního slunce. Není třeba připomínat, že Provodín, jako obvykle, znamenal i náročnou kůru pro játra všech přítomných, to je ale zřejmě nevyhnutelné. Zpátky do Prahy se nechtělo vůbec nikomu.

We spent the last weekend at Provodnín. It was a bliss, as always. The indian summer has shown us all its tricks and the weekend was thus filled with the rustle of leaves, ripe pears, blue sky, and sharp, autumn sun. Needless to say, it was also rather demanding considering the condition of our alcohol-processing internal organs, but this seems to be an inevitable igredient of all such weekends. Not a single one of us was eager to go back to Prague.

Provodín ČB

Provodín barva

update: here is a gallery of more shots of the dishes mentioned below:
tady je galerie více fotografií níže popsaných dobrot:

několik kulinářských zastavení

poslední dobou jsem se zase flákala, takže obrázky nepřibývaly. Dobroty ale ano, takže popořadě: / lately I've been lazy and didn't posted much. However, this does not mean that I did not cook, so here we go:

dva linecké koláče, jeden mřížkový a jeden laskonkový, aneb rodinné stříbro. Vyrobené zejména za účelem spotřebování domácí jahodové a višňové zavařeniny, která by se o Vánocích dočkala třetích narozenin. (Proti pokladům typu angreštového rybízu z roku 1983, které se daly ještě před nedávnem objevit u rodičů ve spíži, to samozřejmě nic není. Já ale spíž nevlastním a proto musí marmelády mizet trochu rychlejším tempem.)

Two linzen pies, both our family silver. Made specifically to get rid of the homemade strawberry and morello cherry jams which would celebrate their 3rd birthday this Christmas. (I admit that this is nothing compared to the gems found in my parents' pantry, such as the (edible) gooseberry preserve dated 1983 which were to be found there only recently. My flat does not feature a pantry though, so jams must disappear rather quickly to make room for, you guessed it, more jam. The indefinite cycle of life...)




dvě barevně sladěné dobroty z různých koutů světa, jednak italská zapečená parmigiana s lilkem a grilovanými paprikami, a dále klasické chilli con carne s tortillami, opět lehce zapečené v troubě. Obě jsou ideální řešení pro situace, kdy člověk z vaření jedné večeře chce profitovat i v následujících dnech.

Two delicacies matching in colour but not the country of origin. One was Italian aubergine parmigiana with grilled peppers, the second classic Mexican Chilli con Carne with tortilla chips, lightly baked in the oven. Perfect solution for those times when you want to benefit from one day's cooking also in the following days.




následovala exotika těžšího kalibru, totiž první pokus o japonské sushi. Výsledek mě příjemně překvapil, nejen, že to bylo fotogenické, bylo to i dobré, a kupodivu toho byla spousta. Přišli totiž i Piňa s Bácou, a poslední kousky jsme konzumovali již v pozdním večeru. Přece to nepředhodíme psům...

Much more serious exotic cooking ensued. My first attempt at Japanese sushi came out surprisingly well. Not only was it photogenic, which is a default in sushi, it was even tasty, and, most surprisingly, very filling. Pina and Baca came over and we nibbled at the last pieces late into the night, refusing to throw them to the dogs...



následovalo tradiční luxusní zpestření všedního dne v podobě grilovaného lososa se šťouchanými bramborami na čerstvých bylinkách, a vystřídala ho pro změnu prozaická kulajda, která nám vydržena na celý týden. (Produkt nutnosti uvolnit mrazák od balíků mražených hub, co mi nosí kamarádi. Letos fakt rostou.) Nakonec přijde obrázek nakládaných oliv. Do těch může přijít téměř cokoli, co člověka napadne. Moje variace tentokrát spočívala ve fetě, sezamu, a hromadě čerstvé bazalky a česneku na černých olivách, a slunečnicových semíncích, česneku, opět bazalce a troše červené papriky. Hlavní je zalít směs dobrým olivovým olejem a nechat uležet. Na Filipových narozeninách s racletem a vynikajícími zážitky z Lindiny kuchyně měly olivy docela úspěch.

Traditional luxury ensued in the form of grilled salmon steaks with mashed potatoes on fresh herbs, followed by creamy mushroom soup which we ate for the whole of the following week. (A result of the necessity to make some room in our freezer, as friends keep supplying me with delicious wild mushrooms. This year is a good one.) The third picture is of home-marinated olives. You may throw in pretty much anything you find; this time, the black ones were with feta cheese, sesame seeds and plenty of fresh garlic and basil, the green ones had sunflower seeds, bit of paprika and, again, fresh basil and garlic. The most important thing is to add some good quality olive oil and leave it standing for at least overnight.