Tak jsem si všimla, že se jaksi odpoutávám od hlavního tématu tohoto blogu, totiž od jídla a pití. Nicméně vzhledem k tomu, že jídlo a pití úzce souvisí s tím, jak si dělat život příjemným, dalo by se říci,že i odtažité příspěvky, co sem poslední dobou přibývají, nejsou tak úplně mimo.

Tedy: dnešní den byl nedělí, tak jak má být. Vzala jsem Růženku na malou cyklovyjížďku, od nás podél Vltavy do Klecan a pak přes Horoměřice, Šárku a Babu zpátky domů. Včera bylo sice krásné jaro, výhoda dnešního zamračeného předjarního dne ale zase spočívala v tom, že jsme až na pár výjimek nepotkaly vůbec nikoho. Já jsem domů dorazila docela unavená, Růžena zato skončila úplně vyřízená. Není divu, je to přece jen spíš městská psí slečna... Nakonec krásného odpočinkového dne dorazili Linda s Filipem na večeři. Měli jsme rukolový salát a lasagne, víc není třeba dodávat. Ač se jednalo spíš o improvizační večeři-večírek, myslím, že se to povedlo moc. Mezi highlights dnešního dne patřil grog u klecanského přívozu a milý pan převozník, strmé stoupání ke kostelíku u Matěje odměněné vyhlídkou na úplně předjarní nebe skrz spleť stromů, Růženka v tisíci podobách, a samozřejmě večeře v příjemné společnosti i takřka zenové stíny naší velikonoční výzdoby poskytnuté laskavě Táňou, totiž Magdinou maminkou. Kéž by podobných nedělí bylo víc...

I have noticed that I've been sidetracking a bit lately; however, taken that food and drink are closely related to all things that make our life pleasurable, I think that even those late additions aren't entirely out of the main focus of this blog.

So: Today was a Sunday as it ought to be. I took Růža for a little ride, from our place along Vltava to Klecany and then back through Horoměřice, Šárka and Baba back home. Although yesterday the weather was extremely nice, today's cloudy sky had one positive effect: apart from a few exceptions, we didn't meet a living soul on our way. I was a bit tired when we got home, while Růža was totally exhausted. No wonder, she is a bit of a town girl, really. To finish this lovely day nicely, I've had Linda and Filip over for a dinner. We had some rocket salad and lasagne. Although the dinner was pretty much improvised, I did enjoy this little party a lot. The highlights of the day include hot punch in Klecany and the talkative ferryman, the steep ascent to the st. Matěj's chapel rewarded with a view of the early spring sky through a mass of tree branches, Růženka and her thousands of faces, and of course, the pleasant dinner with friends. To finish it off, I included an almost Zen-like picture of our Easter decorations, courtesy of Táňa, Magda's mom. I wish there were more such Sundays...






a Růženka:

takhle nějak by mohl vypadat dům a studio mých snů. Podobný přístup k rekonstrukci si představuju i v případě staré stodoly na Litoměřicku, samoobsluhy v zapadlé vesnici, skladišti... a tak. / this is how the home and office of my dreams could look. Similar approach could be taken in case of an old barn, shop, repair shop, warehouse...

pár drobností: nejprve další ze série domácích zvířátek, tentokrát růžové prasátko jako dárek pro třetí krávu k jejímu filmovému debutu, a pod ním my dvě ten večer, kdy jsme čuníka předávaly. Marianě udělal radost a jeho jediná vada je to, že mu z tlapek, respektive kopýtek, leze rýže. Budeme muset vymyslet nějakou alternativní náplň.

a few little things: first comes another from the series of home-made stuffed animals, this time a pig made for Mariana to celebrate her film debut. Bellow are the two of us the evening when the piggy was officially given to his new owner. Mariana was very pleased with it.



Následují dva gurmánské zážitky. Nejprve zelená brokolicová polévka podávaná v zelené misce na zeleném talíři. Ač nepříliš hustá, přece jemně krémová a ovoněná muškátem. Krom brokolice do ní přišel i pórek a jarní cibulka, přikusovala jsem k ní černý semínkový chléb, který jí dodal potřebnou hutnost. Další v pořadí je tvarohový krém z rozmixovaného tvrdého tvarohu, banánu a skořice. Tvrdý tvaroh mu dodal zajímavou konzistenci a troška medu zase chuť skoro tvarohového Míši. Krém jsem posvačila po dnešní odpolední cyklovyjížďce, na které se ukázalo, že kolo je přesně ten ideální způsob, jak Růženku trochu utahat. Z výletu totiž byla nadšená a já jsem teď na oplátku nadšená z toho, že leží v křesle úplně tuhá a nechá mě pracovat.

Next come two little food highlights. First is a green broccoli soup served in green bowls on green plates (to emphasise the point); although not too thick, it was delicate, creamy and smelled of nutmeg. Apart from the broccoli, it was made of leek and spring onions, and I ate it with dark rye bread to make it a filling meal. Next is a cottage cheese cream made of hard cottage processed with banana and cinnamon. The hard cottage gave it an unusual consistency, and a little spoon of honey made it taste like the Míša ice cream of our childhood. I had it for a snack after today's little bike trip, during which I discovered that bike is the exact way how to wear the dog out at least a bit. She was totally excited while running next to me and I am, in turn, excited that now she snores deeply and lets me work in peace.

pro babičku / for my grandma

se syny; vpravo tatínek, vlevo strýc Petr / with her sons; my dad on the right, uncle Petr on the left


s tátou v Londýnské loni zjara / with my dad sometime last spring


na Dušičky / All Saints Day

blízká setkání třetího druhu / close encounters of the third kind

První v pořadí dnes přijde improvizační salát, co jsme před pár dny obědvaly s Lindou. Uplatnil se v něm zbytek rukoly, nějaká sušená rajčata, kapary, a navrchu směs vlašských ořechů a dýňových semínek posypaná parmazánem. Podávala jsem ho v dětských talířích, které jsem si přivezla od rodičů. Fialové a červené kachničky se zlatým lemováním ve mě vyvolávají rozporuplné pocity - stojí totiž kdesi na hranici mezi čínským nevkusem a melancholickou nostalgií po dětství prožitém uprostřed osmdesátých let.

Fist item of today's post is the improvised salad I had for lunch with Linda a couple of days ago. I made it using up some leftover rocket, veg, sundried tomatoes, capers, and topped it with a mix of walnuts and pumpkin seeds sprinkled with a bit of grated parmasan. I served in children's plates I picked up at my parents' place. The purple and red ducks with golden rim evoke a range of mixed feelings in me, standing on a borderline between genuine Chinese kitsch and melancholic nostalgia for a childhood spent in the midst of 1980s.



Zadruhé dva obrázky ze včerejší pozdní snídaně. Pro léčbu kocoviny pořízené u Voka na oslavě Piněcích třicátin jsme se Zrzu použily jednak bio muesli s bílým jogurtem a sušenými meruňkami a švestkami, a jednak klasický kefírový shake s banány. Já ho samozřejmě pila, jak jinak, z kraví skleničky, co mi krávy nadělily k narozeninám. Po snídani si obě zrzky prohlížely knížku, ze které pochází návody na naše nové plyšové kamarády.

Second come two pics from yesterday's late breakfast. To sort out the hangover acquired the night before at Piňa's birthday party, we selected some organic muesli with white yoghurt and dried apricots complemented with my staple banana shake. After breakfast, the two ginger beauties browsed through the book from which come our new soft friends pictured in the previous post.

snídaně pod kraví supervizí / your breakfast is being closely supervised



za Zuzanou doporučuji pozornosti Čerstvě Umytá Okna (já to nebyla) / Notice the Shining Clean Windows behind Zuzana (it wasn't me)



A večer přišla další dámská jízda. Snědly jsme neuvěřitelné množství sushi, ke kterému jsem tentokrát připravila i miso polévku s řasami a tofu, pobavily se u klipů Kelly Family i u ježka, co papá.

Last night came another scheduled girl's party. We consumed extreme amounts of sushi, this time with genuine miso shiro, and apart from drinking, we had fun with Kelly Family clips and with a hedgehog eating (thanks, YouTube).







Zavedení rezidentských parkovacích zón pro Prahu 7 nám pak pro dnešní ráno zajistilo báječnou podívanou. Zatímco jsme snídaly míchaná vajíčka s rakouským špekem, bavily jsme se s Magdou pozorováním odtahové služby, která se nám přímo před okny postarala o vůz nějakého nešťastníka, který evidentně není rezidentem naší městské části.

The introduction of resident parking zones for Prague 7 provided us with this morning's show. While eating eggs fried on speck brought back from my recent trip to Austria, we were entertained watching the vehicle removal service taking care of some poor soul's car parking right in front of our windows. Apparently, the owner wasn't a local resident.

Už po návratu z Egypta jsem měla chuť si něco z tamní kuchyně zreprodukovat i doma, a moje volba padla na severoafrický salát tabbouleh. Jedná se o směs čerstvé petržele, rajčat, okurek, hrubého přeničného bulguru a čerstvých bylinek, Napoprvé do něj přišel svazek kopru, tentokrát ho nahradila voňavá máta. Tenhle salát je ideální lehkou večeří - díky bulguru příjemně zasytí, zároveň má ale strávník dobrý pocit, že udělal něco pro své zdraví. Navíc vypadá esteticky, zde v internacionální kombinaci s japonskou miskou na rýži, ve které mu to moc slušelo (díky, Lindo!).

After I returned from Egypt, I longed to reproduce some of its staple cooking at home. The choice was made when I ran across a recipe for tabbouleh in my Good Housekeeping cookery book. Tabbouleh is a mixture of fresh parsley, tomatoes, cucumber and rough bulgur wheat, all finished with a generous bunch of fresh herbs. The first time around, I chose fresh dill, this time, it was replaced with mint. This salad makes a perfect light dinner - thanks to the bulgur wheat, it is sufficiently filling, and at the same time, you may enjoy the feeling that it's actually good for you. Besides, it looks very aesthetic, here served in a lovely wooden rice bowl from Japan (thanks, Linda!).



Tady je příklad toho, čím se dvě single kamarádky baví za dlouhých zimních večerů. Z Anglie jsem si posledně přivezla krásnou knížku s podrobnými návody na výrobu plyšových kamarádů ze starých ponožek a rukavic, a pár už jsme jich zrealizovaly. Celý proces je překvapivě jednoduchý, a když vatu kombinujeme s rýží, zvířátka příjemně padnou do ruky. Růžena na ně ale má zálusk a pejska už ode mě jedna slečna dokonce chtěla odkoupit! Neuvěřitelné...

Here is a sample of how two single friends spend some of their evenings. Last time in London, I bought a beautiful book showing how to make stuffed friends from derelict socks and mittens, and here are the three we've made already. The whole process is surprisingly simple, and when you combine the cotton stuffing with rice, you get a genuine beanie baby. For some reason, Růženka would like to kill all of them, and, to my great surprise, I even got an offer from one girl who wanted to buy the little stuffed dog from me! Unbelievable...

Několik novinek. Zaprvé, dvě vynikající jídla, každé po svém. Výjimečnost prvního spočívala v naprosto nečekané, a přesto zajímavé kombinaci neobvyklých ingrediencí, totiž sladkých brambor, červené řepy, červené cibule a fety, to vše zapečené v troubě. Druhá dobrota byla jednoduchost sama: Magda upekla naprosto jedinečná kuřecí stehna ozvláštněná jen stroužky česneku pod kůží. Snědly jsme je bez chleba.

A few things: first, two delicious meals, each in its own way. The unique character of the first was based on an unusual selection and combination of ingredients, that is, sweet potatoes, beet root, red onions and feta, all baked together in the oven. The second meal, on the other hand, was as simple as you can possibly get: Magda baked some chicken thighs, only with a few pieces of garlic. No need to comment on that; we ate them with no accompaniment at all.



Následují dvě reportážní fota z právě ukončeného lyžařského zájezdu do St. Antonu. První je typická položka na menu lyžařských i nelyžařských restauračních zařízení po celém Rakousku, totiž Leberknoedelsuppe, nebo, po česku, polévka s játrovými knedlíčky. Ochutnala jsem jí v asi pěti různých podnicích v Antonu, Lechu i Zuersu, a tahle byla nejlepší. Další foto znázorňuje zřejmě místní specialitu, totiž jelení klobásky. Byly skvělé do posledního detailu, včetně čerstvě strouhaného křenu.

Second are two pics from a recent skiing trip to St. Anton in Austria. First shows a staple of restaurant menus across Austria, that is, the Leberknoedelsuppe or liver dumpling soup. I tried it in at least five pubs across the whole resort and this one was the best. Second picture shows a (possibly) local speciality, that is, deer sausage. It tasted great, including the fine tuned details such as the freshly grated horseradish.




Nakonec přijde odkaz na dvě galerie, první z oficiální, totiž lyžařsko-restaurační části programu, druhá pak ze závěrečného večera. Komentáře netřeba. Ztráty z celé akce zahrnují například újmu na vnitřních orgánech či, pro některé, zničené lyže, hůlky, a ztracené součásti vybavení. Pozitiv bylo samozřejmě nepočítaně: skvělé počasí, výborné sjezdovky a nadevše příjemná společnost přátel (zejména některých). Sečteno a podtrženo: týden velice náročné relaxace.

Follows a link to the two galleries from the trip: first with all of us in decent, skiing mood, second showing glimpses of last evening's program. The costs of the trip include, for some, yet enhanced liver damage, and for others, broken or lost parts of various skiing equipment. (In my case, this meant breaking one of My New Skis, and losing skiing goggles. Oh well. Shit happens...) Benefits, of course, were uncountable - wonderful weather, great slopes, pleasant company of friends; all in all, a week of very exhausting relax.

St Anton

St. Anton B&W

trochu napřeskáčku, ale přece: tady je pár fotek z vynikající bio kavárny, kde jsme v Londýně strávili dvě příjemná rána. Ačkoli si každý z nás čtyř strávníků vybral z úplně jiného soudku, všechno jídlo bylo vynikající, doplněné nepřekonatelnými čerstvými džusy a mým jahodovým smoothie. Dle pořadí účinkuje Marianina ovocná palačinka, Magdina anglická snídaně, Štěpánova indonéská kuřecí polévka, a nakonec můj lilek zapečený s batáty a dresinkem z ovčího sýra, sušených rajčátek a oliv. Lze jen doufat, že i v Praze se dočkáme podobných gastronomických oáz; je trochu paradoxní, že jídlo a pití v podobné kvalitě a provedení je v Londýně nejen nesrovnatelně dostupnější než u nás, ale vyjde tam také podstatně levněji...

Here come a few pics from a wonderful organic café where we had two pleasant, lengthy breakfasts in London. Although each of us has chosen an entirely different approach to the morning grub, we were all very happy with our choice. The food was delicious and came with just perfect, freshly squeezed fruit juices and smoothies. In order of appearance: Mariana's fresh fruit pancake, Magda's full English, Štěpán's Indonesian chicken soup, and my aubergine with sweet potato topped with a dressing of goat's cheese, sundried tomatoes and olives. One can only hope that one day, similar gastronomic islands will arrive to Prague, too; it is indeed paradoxical that food and drink in such quality is not only much better available in London than in Prague, it is also significantly cheaper there, in the most expensive capital of the world...









a zde odkazy na galerie z Nassfeldu a z Londýna. Nassfeld nás krapet zaskočil; sice jsme bydleli nejspíš v tom nejdesignovějším hostelu v celých Alpách, věčná škoda ale, že co se týče kvality lyžování to taková sláva nebyla. Do Itálie na pizzu a víno naštěstí nebylo daleko. / here are links to recent galleries. First was skiing in Nassfeld; there is a reason why most of the pics come from the highly designed hotel we stayed at and the Italian café just across the border - the skiing wasn't really worth the effort of dragging a camera to the slopes.

Nassfeld

Do Londýna jsme vyrazily v osvědčené sestavě na v pořadí již třetí dámskou jízdu. Dodávat už není třeba nic, snad jen, že intervaly mezi výlety se nám rychle zkracují, a už máme plán na letní zpestření klasického programu. Děkujeme nejlepšímu instantnímu DJovi a myslíme, že se to teda povedlo moc! / Third girl's party in London came out traditionally well. Nothing else needs to be said, only that we are going back soon. Thanks to the best host there is and let's do it again!

Londýn potřetí

Včera jsem v Tescu narazila na krásně čerstvé hlavy a odřezky z lososa, takže jsem si nemohla nechat ujít příležitost uvařit na jejich základě polévku. Výsledkem improvizace byl jeden velmi spokojený pes (Růženka dostala hromadu rybího masa, které v ní zmizelo během několika vteřin) a jednoduchá rybí polévka s koprem, zakysanou smetanou a kytičkami z kořenové zeleniny, dochucená ještě vynikajícím domácím vinným octem od Mártyho. Doplněná krajícem čerstvé šumavy úplně stačila jako sobotní oběd.

Yesterday, I ran across fresh salmon trimmings and heads at Tesco's, so I decided to make some salmon soup. This decision has made one dog very happy (Růža has got a bowl full of scraps, which disappeared in a matter of seconds), and it provided us with a filling Saturday lunch. The flavour of salmon was well complemented with a few simple ingredients - namely dill, sour cream and carrot and parsnip florets, and finishing touch in the form of delicate, home-made wine vinegar made by Márty. Pictured as served - with a slice of fresh bread.