Dnes přibudou linky na pár posledních galerií, které v podstatě vypovídají o veškerých příjemných zážitcích tohoto léta. Svatba Zuzky a Vítka byla ztělesněním pohody, lenošení, jídla, pití, tance, povídání s přáteli, koupání v lomu, zkrátka esencí toho, co člověku dodá energii přežít běžný pracovní den. Další galerie je z rynartického víkendu z konce července, kde se jednalo v podstatě o totéž. Až na dvě rekreační vycházky (aby se neřeklo) všechno proběhlo podobně - scrabble, domácí borůvkové knedlíky, grilování masáků, a večerní mlha. A poslední obrázky v černobílém - blíží se nám podzim, a začínám se na něj těšit. I ty výhledy do kraje budou za chvíli vonět jinak...

Today, I'm adding links to some new galleries which pretty much sum up all the pleasant things I experienced this summer. Zuzka and Vítek's wedding took place over a weekend stuffed with all that's best in life: lazying about, food, drink, dance, chatting with friends, swimming in a quarry... Basically an essence of what one needs to survive the common work day. The next gallery is from a weekend in Rynartice, where the topic was pretty much the same. Apart from two leisurely walks, the weekend flew away with scrabble, home-made blueberry dumplings, grilled mushrooms, and the evening fog. At last, the black and white pictures hint at the realization that autumn seems to be coming. I am very much looking forward to it - soon, even the views over the landscape will feel new...

srpnove vikendy

Rynartice

svatba Zu+Vitek

A nakonec ještě letní thajská polévka s citrónovou trávou, zázvorem, curry pastou, žampiony, koriandrem, limetkou a dalšími dobrotami. Hotová je za chvilku a hned se na ní pozná, jestli nebyla šizená sušenými ingrediencemi. Když je totiž udělaná poctivě, tak poskytne strávníkovi přesně to, co se od dobrého letního jídla očekává - lehké osvěžení a zážitek pro všechny smysly.

And, finally, one summer thai soup with lemongrass, ginger, curry paste, mushrooms, coriander, lime, and other goodies. The soup doesn't take long to make and immediately, it tells you whether all the ingredients were fresh and plentiful as they ought to be. Once made properly, it gives you exactly what is expected from a good summer meal - refreshment and a blast for all your senses.

Následující obrázky mají společného víc, než je jasné na první pohled. Jak višňovo-rybízová bublanina, tak bábovka jsou totiž upečené z univerzálního těsta, které pochází z pokladnice našich rodinných receptů. Tzv. olejová bábovka se dá totiž reprodukovat v mnoha různých podobách. Do nadýchaného sněhového těsta se dá přidat kakao nebo skořice, jde z něj upéct korpus na dort (nejlépe dokončený taktéž rodinným ořechovým krémem a domácí čokoládou), ale stejně se uplatní i v ovocné bublanině, ať už višňové, nebo třešňové, rybízové, zkrátka podle toho, které kyselé ovoce zrovna člověku přijde pod ruku. Příprava je jednoduchá a užití vskutku univerzální.

The following pics have much in common, as both the bábovka [granny's cake] and the bublanina [sponge cake] with morello cherries and red currant are made of the same, universal dough, the recipe for which comes from our family's recipe treasury. The dough may be used for a variety of purposes - light and fluffy thanks to the use of beaten egg whites, it may be finished by adding cocoa or cinnamon, it works excellent as a birthday cake finished with a traditional family walnut cream and home-made chocolate, and in summer, it is transformed into a sponge cake through the addition of pretty much any sour fruit, be it cherries, morello cherries, or all kinds of currants, depending on what you run across. The preparation is as simple as it gets, and the use is truly universal.

Konečně! Celý měsíc už uplynul od posledního zápisu. Následovat bude několik různých témat. Zaprvé přijdou obrázky dvou klasických letních večeří, totiž pečených rozmarýnových brambor a italského rizota. Brambory jsou osvědčená jednoduchá klasika vytvořená pod heslem "česneku nemůže být nikdy dost". Nové brambůrky se rozplývají na jazyku a stejně tak do sladka vypečené celé hlavičky česneku. Tentokrát jsem celou dobrotu fotila ještě před vložením do trouby, aby se zachovala jemná, téměř snová struktura čerstvých snítek rozmarýnu a tymiánu.

Finally! For over a month, no update has found its way here. Several topics will thus follow. First, two pictures of classic summer suppers, that is, baked new potatoes with rosemary and garlic, and italian risotto. The potatoes are a well-tried classic created with the fact that there can't ever be too much garlic on mind. New potatoes literally melt in your mouth, same as the sweet, creamy heads of garlic. This time, I took the picture before baking the thing, as I wanted to capture the fine, almost dreamy texture of the fresh rosemary and thyme sprigs.




Italské rizoto je taky klasika. Klíčem k úspěchu je domácí vývar z kuřecích skeletů nebo telecích kostí. Já ho vyráběla den předem a trval celých pět hodin, ovšem každá minuta stála zato. Proces vaření samotného rizota je pro mě jednou z nejmeditativnějších aktivit, které se v kuchyni dají provozovat. Nejprve se rýže osmaží na másle a trošce cibulky a přidají se domácí namočené hříbky (ty mu dodávají tu krásně sytou, hnědou barvu). Pak už zbývá jen trpělivě pozorovat, jak rýže za stálého míchání mění strukturu, přidávat po troškách horký vývar a víno, čichat rodící se dobrotu, a pečlivě, téměř alchymisticky sledovat tu pravou chvíli, kdy je rizoto nejlepší. Nakonec jsem do něj přidala pravý italský Parmazán, který nám Dobroň dovezl z Itálie, a dokonalá večeře byla na světě.

The risotto is also a classic. Key to success of the whole project is to prepare enough of high-quality chicken (or calf) stock. Mine took five hours and I made it a day ahead. The process of actual risotto making is one of the most meditative and relaxing activities I've done in the kitchen so far: You carefully stir the rice, adding a ladleful of hot stock or red wine at a time, watching it evaporate, smelling the goodness (in the beginning, I fry the rice in a little butter and shallots and I add soaked and squeezed hand-picked wild mushrooms), and waiting for just the right texture and taste. In the end, I added some fresh, roughly grated parmasan brought to us by a friend from Italy; as simple as it can get, this meal was really a heavenly treat.